Svět podle Charlie

Pátá kapitola

ylen stále nemohl pochopit, co to všechno znamená. Stál u dveří do kuchyně a vyslechl si celý obsah jejich rozhovoru. Bude muset zajít za Dariusem, což se mu pochopitelně moc nechtělo. Ale je to velice důležité. Už pochopil, že nesmí ztrácet čas. Musí to udělat, co nejdřív.

Odtrhl se od stěny a pomalým krokem se vydal vyhledat svého přítele a velitele. Po pár minutách se zastavil u silných, dubových dveří. Položil na ně zatnutou pěst, sklonil hlavu a pořádně nasál vzduch. Jako, kdyby vycítil jeho přítomnost, Darius otevřel dveře a zachytil ho, před bolestivým pádem.

„Dylene, co tu děláš? Máš ji přece hlídat!“

„Já vím, můj pane, ale musím vám něco povědět.“

„Co je tak naléhavého, že to nepočká do večera.“

Dylenův pohled dopadl na pozlacené hodiny, stojící na nedalekém stole. Právě odbíjela osmá hodina ranní. Přestal se divit tomu, že je tak utahaný. Zadíval se smutným pohledem do přítelovy tváře.

„Je to naléhavé. Jedná se o Francescu!“

„Stalo se jí něco? Vesna jí něco udělala?“

„Ne, můj pane! Francesca je zatím v pořádku.“

„Co tím myslíš, zatím?“

Dylen znovu nasál vzduch do plic a pořádně si oddechl. Tohle vůbec nebude lehké. Cítil, že Darius se již k té ženě citově připoutal. Vlastně i on sám, k ní něco cítí. Ale u Dariuse je to jiné. Ten již ochutnal její sladkou krev. 

„Ona je v nebezpečí!“

„Já vím, že tu není v moc velkém bezpečí.“zamračil se Darius, ale poté se na Dylena pozorněji zadíval. „Je v tom něco jiného! Řekni mi, o co se jedná!“a pozval Dylena do pokoje.

Dylen se rozhlédl po setmělé místnosti. Postel byla rozestlaná a zválená, jako kdyby osoba, která na ní ležela, měla neklidný spánek. Podušky byly zválené, na zemi se válel jeden z velkých měkkých polštářů a prostěradlo bylo srolováno na jednu stranu.

Přenesl svou pozornost na svého pána. Byl oděn do saténových, černých boxerek. Jeho tělo, neslo stopy nervozity. Svaly měl ztuhlé a napnuté. Takto vypadal vždy, když byl připravený k útoku. Svou velkou rukou si nervózně projížděl dlouhé světlé vlasy. Po dlouhé chvíli nepříjemného ticha, svou velkou postavu posadil do jednoho z kožených křesel, vyrobených na zakázku. Při jeho velikosti se nebylo čemu divit, že jeho nábytek musel mít správné rozměry, aby se cítil příjemně.

„Dylene, přestaň se tu hrbit, jako nějaká stará ženská a už vyklop, co tě tíží!“

„Francesca musí najít svého bratra do příštího pátku, nebo zemře!“a je to venku, odechl si Dylen.

Nastalo další nepříjemné ticho. Darius se zadíval do dohořívajícího ohně v krbu. Několikrát nespokojeně mlaskl. Pak se jeho zájem znovu soustředil na Dylena, který přešlapával z místa na místo. Bylo na něm znát, že ho strašně bolí jeho pravá noha.

„Sedni si, Dylene!“pokynul mu rukou na druhé křeslo. Uposlechl a slastně zavzdychal.

„ Takže jsem tušil správně!“

„Můj pane?“

„Věděl jsem, že nás vyhledává z jednoho určitého důvodu. Proč se zrovna zaměřila na nás. Potřebuje ho najít. Jak je to dlouho?“

„Bude to rok!“

„Příští pátek?“Dylen pouze přikývl.

„Nedělej si starosti, něco s tím provedeme!“

„Ale, pane…“

„Co je zas?“

„Co, když ho nenajdeme? Spojíte se, s ní?“

„Nezbláznil ses? Nemůžu se spojit s ženou, která není z mého rodu. V nejnutnějším případě, jí nalezneme jiného muže.“

„To nepůjde!“

„Proč by to nemělo jít?“

„Musí se spojit s tím nejsilnějším z nás. A to jsi ty, můj pane!“

„Co to je za blbost?“

„Znáš Serénu, můj pane? Je to ta černovláska!“

„Jistě, že jí znám! Proč bych jí neměl znát? Je v mém rodu již dva tisíce let!“

„Takže víš, že zná dobře naše zákony. Zná dobře i historii Sevinýho rodu.“

„Co to s tím má, co společného?“

„Říkala, že se Francesca musí spojit pouze s tebou.“

„Kdy ses jí na to ptal?“

„Já ne, můj pane! Poslouchal jsem za dveřmi.“

„Vysvětli mi to!“

„Francesca měla hlad, tak jsem jí zavedl do kuchyně. A….“

„Cože jsi udělal? Vždyť to mohlo být pro ni nebezpečné!“

„Je v pořádku, můj pane! Věřte mi, prosím!“

„Dobrá! Pokračuj.“

„No, v kuchyni byly tři ženy. Jedna z nich byla Seréna, která začala Francesce vyprávět o jejím rodu. Na konci jejího příběhu, jsem se dozvěděl, že Francesca hledá svého bratra a pokud ho nenajde do konce příštího pátku, tak oba dva zemřou. Jedinou možností, jak tomu zabránit je ta, že se s ní ty spojíš.“

„Promyslím to! Můžeš odejít!“Dylen se zvedal k odchodu když… „A Dylene už se od ní nesmíš oddělit. Musíš zůstat pořád s ní. Pokud u ní nebudu já. V tom případě budeš mít volno.“

„Ano, pane!“

Dylen se Dariusovi uklonil a zmizel z jeho pokoje. Zavřel dveře, pořádně si oddechl, že už to má za sebou. S Dariusova pokoje se ozývali zvuky, jak se znovu ukládal ke spánku. Slyšel nepříjemné vrčení, které vycházelo z útrob pokoje. Zmateně zakroutil hlavou a vydal se hledat svojí chráněnku.

Rozhlížela jsem se po svém novém domově. Jelikož byl pro mě den a nebyla jsem vůbec utahaná, začala jsem v pokoji uklízet. Stáhla jsem bílé plátno z postele a poprosila Válečníka, aby mi přinesl nějaké lůžkoviny. Nejdříve byl proti tomu, ale já použila poprvé ženskou zbraň, a usmála se na něho. Myslela jsem si, že to nebude fungovat, ale on zavrněl a šel splnit mou žádost.

Byl to velice krásný pokoj, který dokonce měl i svou vlastní koupelnu. Koupelna byla prostorná a úplně zařízená. Našla jsem všechno, co jsem potřebovala. I když vůně broskví nebyla má oblíbená vůně, připravila jsem si jeden flakónek sprchového gelu na vanu, až se budu potřebovat opláchnout. Dále jsem si vybrala světle růžový kartáček a pastu na dásně. Usmála jsem se, protože jinou jsem tu nemohla najít. V koupelně bylo připraveno vše, jak mělo. Vrátila jsem se do ložnice.

Otevřela jsem velkou skříň, která byla zaplavena ženskými oděvy různých barev, střihů a dokonce i velikostí. Vybrala jsem několik kompletů, které by mi měly být. Troje džínsy různých barev, měkké kašmírové svetry a dokonce i spodní prádlo, které jsem našla v jedné úplně dolní přihrádce. Bavlněné prádlo jsem, ale bohužel nenašla. Musela jsem se, proto smířit s tím, co tu bylo. Vybrala jsem si několik podprsenek svojí velikosti a k tomu patřící spodní kalhotky. Těšila jsem se, že až se vykoupu a obleču si čisté oblečení, stane se ze mě zase člověk.

V malé knihovničce jsem dokonce našla několik významných klasiků, ale i literaturu dnešní doby. Měla jsem nejraději romány. Můj úsměv se rozšířil, když jsem našla několik titulů svých oblíbených autorek. Sice jsem již některé četla, ale vůbec mi to nevadilo.

Někdo zaklepal na dveře a po malé chvíli vešel Válečník, v rukou měl několik polštářů a jednu velkou deku. Asi jsem se zamilovala! Ten chlap ví, jak potěšit ženské srdce. Všechno bylo povlečené a krásně vonělo. Převzala jsem od něho svoje lůžkoviny a mlaskavě ho políbila na tvář, až se začal sladce červenat. Bože, můj. Upír se umí červenat!

„Budeš ještě něco potřebovat, Francesco?“

„Ne, Válečníku. Jen už jednu maličkost bys pro mě mohl udělat!“

„Tvé přání, je mi rozkazem!“zašaškoval.

„Neříkej mi Francesco! Jmenuju se Teo!“

„Teo? Není to mužské jméno?“

„Zkrácenina, od Theodory! Nikdy jsem to jméno neměla ráda.“

„Tak já ti tedy budu říkat Teo, pokud si to budeš přát!“

„Děkuju, Válečníku!“

Válečník se otočil a chystal se k odchodu, ale pak se najednou znovu ke mně otočil a usmál se. Přistoupil ke mně, naklonil hlavu na stranu a o něčem urputně přemýšlel. Tušila jsem, že se mě chce na něco zeptat.

„Zeptej se!“

„Proč mi říkáš Válečníku? Přeci znáš moje jméno!“

„Víš, Válečník se k tobě hodí víc, než nějaký Dylen. Jsi a budeš už na pořád pro mě Válečník! Vadí ti to snad?“

„Ne, nevadí. Mám rád přezdívku, kterou jsi mi dala.“

„To mě velice těší, Válečníku!“pohladila jsem ho a najednou jsem si uvědomila, že jsem strašně unavená. Podívala jsem se na své náramkové hodinky. Bylo skoro pět hodin! Ten čas, ale utíká.

„Asi se osprchuju a půjdu spát. Jsem utahaná, jako kotě! I ty se už jistě těšíš do své postele!“

„Vlastně jsem se pořádně nevyspal, co tě máme pořád v patách. Musel jsem tě hlídat.“

„Nepovídej! To jsme už velice dobří přátelé, když jsme spolu strávili tolik času.“

„Hm, asi máš pravdu! Hezky se vyspi, Teo!“

Pak odešel a já jsem znovu osaměla. Věci na spaní jsem měla připravené na dubovém prádelníku. Ustala jsem si postel a zamířila do koupelny. Teplý proud vody uvolnil moje svaly. I ta rána na krku se zázračně zacelila. Možná to udělala ta záhadná mast, kterou mi pokryly celý krk. Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Byla jsem prostě ráda, že to funguje.

Své mokré tělo jsem zabalila do huňaté osušky barvy medu. Mokré vlasy jsem si vysušila její menší verzí. Už jen pár chvil a ulehnu do postele. Snad dnes budu mít klidnější spánek. Se spodním prádlem jsem se neotravovala. Proč bych si ho také měla brát, když jdu spát. Mám ráda, když je mé tělo, co nejméně spoutané. Přehodila jsem přes sebe velké panské triko, které snad omylem skončilo v mé skříni. No, páni! Posloucháte mě – Má skříň! Ještě včera jsem ani nevěděla, že existuje.

Musím být vážně unavená, když uvažuji nad takovými hloupostmi. Zavrtěla jsem hlavou, vyčistila si zuby a konečně zalehla do postele.

Darius byl neklidný. Měl by spát, ale stále nedokázal najít tu správnou polohu. Musel na ní stále myslet, na její kůži, vůni a hlavně chuť její krve. Byl jí posednutý!

Musí najít způsob, jak se uklidnit. Lámal si hlavu nad tím, jak tohoto cíle dosáhnout. Když najednou mu hlavou proběhla vzpomínka na to, jak se cítil potom, co se napil toho sladkého nektaru. Byl spokojený a uvolněný. To potřebuje! Její krev!

Vstal, nehleděl na to, kolik je hodin. Vytyčil si jasný cíl a za tím urputně půjde, dokud ho nedosáhne. A právě v tuto chvíli je tím cílem jedna jediná osoba. Spí nedaleko, stačí ujít jen pár kroků, přejít dvě chodby a bude u toho, co ho tak vábí. Musí jí mít! A to teď hned.

U jejích dveří stál Dylen a zakusoval se do jablka. Když ho zahlédl, postavil se do pozoru a svůj vědoucí pohled schoval pod víčky. Málem mu i zasalutoval, ale na to neměl Darius náladu. Kývl mu na pozdrav a přiblížil se ke dveřím, kde očekával klíč. Podíval se na Dylena, který mu naznačil, že není potřeba žádného klíče, protože tu stále je a nikoho ke dveřím nepustí. Darius to nekomentoval, nechtěl ztratit ani minutu. Později to Dylenovi vytmaví, dá mu přednášku o tom, jak se má správný voják chovat.

„Můžeš jít Dylene! Budu s ní!“

„Jak dlouho, můj pane?“

„Nevím!“

„Já se tedy vrátím za hodinu! Pokud vám to tak vyhovuje, můj pane?“

„Přijď později! Tak za tři nebo čtyři hodiny!“

„Ano, můj pane!“

Dylen se chystal k odchodu a Darius měl ruku na klice, když na něho znovu Darius promluvil.

„A Dylene, neříkej mi pane! Víš, že to nemám rád!“

„Ano, Dariusi!“

Darius otevřel dveře, vešel dovnitř a zamkl. Nechtěl být nikým rušen. Potřeboval klid a hlavně jí. Přešel místnost a uvědomil si, kolika nepatrnými změnami tento pokoj prošel. Na malém křesle bylo pohozené svlečené prádlo. Na zemi ležela zatoulaná podprsenka bílé barvy. Lehce se usmál a pokračoval v průzkumu. Na nočním stolku ležela rozečtená knížka, když si přečetl název titulu, ušklíbl se. Romantiku nikdy neměl rád a ani jí nevyhledával. Byl praktický a romantika do reálného světa nepatřila.

Hlavní předmět jeho zájmu, ležel na velké posteli a spal. Ruce rozhozené u hlavy, částečně zakryté mokrými prameny vlasů. Z jejího těla vycházela nepatrná vůně broskví. Tak tohle, se mu vážně zamlouvá. Miloval broskve, ale ještě více miloval jahody. Škoda, že se neumyla jahodovým mýdlem. Možná by jí měl nějaké obstarat a přinutit jí, aby ho používala. Ano, to bude ono. Tím si jí označí. Alespoň on bude vědět, že je jeho.

Přistoupil blíž a pozvedl přikrývku. Maličko se zavrtěla, ale spala dál. Na sobě měla oblečené pánské obnošené triko. Zamračil se. Tohle se mu pranic nezamlouvalo. Pokud by měla nosit mužské oblečení, tak pouze jeho. Připsal si to na seznam toho, co musí udělat. Chtěl ho vysvléct s jejího těla. Pomalu se sklonil a chytil jeho okraj. Nespokojeně zakňourala. Utěšoval jí uklidňujícími slůvky, ve kterých nechyběla něha. Netušil, že to vůbec dokáže.

Pomalu ho začal vykasávat. Díval se jí stále do obličeje, aby mohl případně přestat, kdyby nastalo riziko, že by procitnula. Párkrát se převalila, ale nakonec se mu to podařilo. Odhodil ho za sebe a narovnal se. Jeho žena tu před ním ležela tak, jak jí pan bůh stvořil. Její hruď, boky, břicho vše bylo hladké a bílé. Jen chloupky v klíně byly kučeravé a tmavé. Tmavší než její vlasy. Byla krásná, ne v klasickém smyslu slova. Ona zářila svou vlastní krásou.

Lehl si k ní a znovu jí přikryl. Automaticky se k němu přitulila. Hledala teplo, které vycházelo z jeho těla. Spokojeně zamručel, až jí přifoukl pár pramínku vlasů do obličeje. Netrpělivě je odhodila dozadu a obrátila se k němu zády. Znovu se k němu přitiskla. Hladká bílá záda na jeho holou tmavou hruď. Našpulený zadeček, uhnízdila v jeho rozkroku a zavrtěla se.

Pár pramínků se zachytilo a zakrylo vábivou křivku krku. Lehoučkými dotyky tuto překážku odstranil. Zabořil svůj nos a začal příst. Krásně voněla, hřála a doháněla ho k šílenství. Přitiskl na to místo svoje rty, kterými začal pohybovat. Vystrčil lehce jazyk a označil si svými sliny místo, kam zaboří své tesáky. Jak už se na to těšil! Musel si ji, ale nejdříve připravit. Nebude tak zbrklý, jako předtím. Teď na to půjde velice pomalu.

Velkou teplou rukou přejel přes její vystupující bříško až k ňadrům. Jedno z nich vzal do dlaně a jeho bradavku stiskl mezi prsty. Její tělo se začalo třít o jeho přirození. Nedokázal udržet zasténání, které mu uniklo přes rty. Připojil se k jejím pohybům, narážel klínem do jejího zadečku a zavřel oči. Bylo to úchvatné.

Potřeboval víc, jeho ruka sjela zpět na její bříško, kde se, ale nezastavila a pokračovala v průzkumu. Její aroma se mu dostávalo do nosních dírek. Tušil, že je to jen nepatrná vůně, oproti tomu, co teprve přijde.

Zajel do chomáčku chloupků, chránící její panenství. Bylo navlhlé, ale to nebylo dost, aby si mohl vzít to, co potřeboval. Jedním prstem vjel do zakázaného území. Stěny jejího chrámu se stáhly kolem něj. Zavrčel. Jeden prst nahradil dvěma. Bylo to ještě lepší, pomalu s nimi začal pohybovat. Sem a tam. Prastarý rytmus spojení, který přináší velké uspokojení. Bude jeho, dostane od ní vše, co mu může, jako žena dát. A ještě víc.

Chtěl se do ní zabořit. Nejen svými tesáky, ale i nástrojem své touhy. Nejlepší by bylo, kdyby to mohl udělat najednou. Byl to primitivní pud, který se hlásil k životu. Vždy se řídil svým pudem, a proto tomu nedokázal zabránit ani teď. Vzal její nohu a přehodil si jí přes své stehno, tímto pohybem docílil toho, aby se mu více otevřela. Zazmítala se, tato poloha jí nevyhovovala.

To je příjemné. Cítím se přímo božsky! Jeho dech mě šimrá na krku, mokrý jazyk olizuje mojí krční tepnu. V rozkroku velká ruka vytváří svá kouzla, až to bere dech. Celé tělo mě brní a dožaduje se uspokojení. Potřebuju víc, rychleji! Narážím na ten předmět svého zájmu. Vpředu jeho ruka a vzadu jeho…

Sakra, otevřu oči. Tohle se mi vážně nezdá! Někdo je tu semnou v pokoji. Nejen v pokoji, ale i v posteli. Zachytím známou vůni, která je čím, dál výraznější. Nesmím se nechat zlákat, tím opojným pachem, který ten cizinec vydává. Musím se bránit proti této vnucené přítomnosti neznámého muže. Jak toho mám, ale docílit, když ta ruka a ty prsty. Ach, ach.

Na nic jiného nemyslím, než na ty prsty, co dokážou ve mně vyvolat, takovou reakci. Muž za mnou zamručel a lehce skousl kůži na mém krku. Stále se ještě nezakousnul, až do krve, ale vím, že to přijde. Je zvláštní, že mi to nevadí, ale spíše mě to vzrušuje. Já stydím se sama za sebe, když tohle připouštím. Já toužím potom, aby mě kousl. Toužím cítit, jak pije mojí krev. To pomyšlení vyvolává ve mně extázi.

Všechno pokazí tím, když vyklouzne z mé vlhkosti a chce mou nohu přehodit přes svůj bok. Vím, že tak bude mít do mne lepší přístup, ale tato poloha je velice nepříjemná. Jak jí vůbec může mít moje nejlepší kamarádka Veronika, tak ráda?

Nespokojeně zamručím a snažím se z této polohy dostat. Ale on mi to nikterak neusnadňuje, stále vrací mou nohu na své stehno. Které je mimochodem velice pevné a potažené saténovou kůží. A sakra, komu na tom záleží, jakým způsobem se to stane. Já jen vím, že to strašně chci. Nechám svých pokusů, dostat se z jeho spárů. Chci, aby se jeho prsty vrátili tam, kde je chci mít. Zpátky do mé podstaty! Tak, kde jsou?

Malinko se ode mne odtáhl, na zádech cítím jeho prsty, ty které by měly být jinde. Nadzvedl se, opřený o svou svalnatou ruku, kterou má položenou nad mou hlavou. Co to tam dělá? No, ať je to, co chce. Tak mi je jasné, že se mu to nedaří. Což mi dokáže tím, že shodí mojí nohu a obrátí mě na břicho. Sakra, tak tohle je ještě horší poloha než ta před tím!

Je nade mnou, roztahuje mi nohy a pokládá se mezi ně. Odhrne mi z pravé tváře a krku kadeře a znovu se přitiskne svými ústy. Vidím ho jenom rozmazaně. Rozeznávám dlouhé plavé kadeře a dlouhé světlé řasy. Ale jeho tvář nevidím. Nevím, jak vypadá. To je k vzteku! Jeho klín, teď již bez látky, která by mu bránila v činnosti, se přitiskne k mému zadku.

Jasně, řeknu to bez obalu. Mám prostě velký zadek a na tom se už nic nezmění. Jeho ruka se vsune pod mé břicho a já tajně doufám, že se vrátí ty šikovné prstíčky do mého ženství. Ale, ne. To on samozřejmě neudělal. Nadzvedl mě a podložil malým polštářkem, který vzal z druhé strany postele. Jak to jen dělá? Vždyť je stále přisátý k mému krku. Ujede mi krátké zasmání! No, není to k smíchu? Drží se toho jediného místečka, jako mládě cecíku své matky. Odtáhl se, dokonce se pustil i mého krku.

„Co je tu k smíchu?“

Jeho hlas je nádherný, úplně nový a opojný. Cítila jsem, že jeho oči jsou upřené na můj obličej. Teď mám možnost si ho konečně prohlédnout. Otevřu jedno oko, potom druhé a natočím hlavu, abych ho měla ve svém zorném poli.

„Ach, Bože!“

Na jeho rtech se objevil nádherný úsměv, který mě vábil, abych je okusila. V  této poloze, zahákovaná jeho silnýma rukama, jsem se k těm rtům nemohla dostat. Jeho tmavě hnědé oči, byli fascinováni mým jazykem, kterým jsem si smočila svoje suché rty. Naklonil se ke mně, chtěl mě políbit.

„Ne!“

Jediné slůvko, které vyklouzlo z mých úst, ho zarazilo. Zamračil se a odtáhl. Ale tak jsem to nemyslela. Tak jsem to nechtěla. Opřela jsem se o ruce a snažila se vyprostit z jeho objetí. Světe, div se! Slezl ze mě a mé tělo okusilo studený vzduch.

Otočila jsem se s úsmyslem, dozvědět se kam zmizel. Seděl na kraji postele a skláněl se pro své boxerky. Na jeho širokých zádech bylo pár bílých pruhů, připadali mi známé. Pak jsem si vzpomněla na jeden obraz, který jsem zahlédla v ateliéru. Byl na něm muž, připoutaný lanem k dřevěnému trámu. Za ním byl druhý, který ho silně mrskal bičem.

Dotkla jsem se těch jizev, kůže pod mými prsty se napnula. Otočil ke mně svou tvář. Jeho výraz byl plný emocí. Naklonil se ke mně a já tušila, že v tuto chvíli dostanu svůj první polibek.  Ústa měl teplá a vlhká. Pootevřel je a jeho jazyk se dotkl mého dolního rtu. Věděla jsem, že chce, abych ho pustila dovnitř. I já to, tak chci. Nepatrně je otevřu, ale to už ho mám uvnitř. Dotýká se mého jazyka a přitom laská vnitřní strany mých tváří.

Líbání s ním je tak hříšně opojné! Ani jsem si neuvědomila skutečnost, že mě položil zpátky na postel a nalehl na mě. Má prsa drtil svou vypracovanou a svalnatou hrudí. Měl jí tak hladkou, bez jediného chloupku. Automaticky jsem roztáhla nohy a objala jeho stehna, která se ke mně přitiskla. V klíně jsem ucítila jeho úd, teď už tvrdý a v pohotovosti.

„Holčičko, já s tebe zešílím!“

Začal se o mě otírat, místností se rozlehlo spokojené vrnění. Je jako velká kočka, která je hodně spokojená. Usmála jsem se! Co na to jen můžu říct? Jsem ráda, že se ti líbím! Ne, je lepší slova do toho nezatahovat. Jeho jednodenní strniště mě poškrábalo, když se vracel ústy, ke svému oblíbenému místečku, na mém krku. Vyklenula jsem ho, chtěla jsem, aby se mě tam znovu dotýkal. Aby kůži na mém krku stiskl a už nikdy nepustil.

Pohyboval pánví proti mé. Netušila jsem jak možné, aby ještě narostl, ale stalo se tak. Jeho vůně opojně zanořila můj nos. Chtěla jsem také tak spokojeně příst. Škoda, že to nedokážu. Zabořila jsem tvář do jeho rozpuštěných vlasů. Našla jsem jeho ušní lalůček a lehce ho kousla. Nedokázala jsem odolat. Chtěla jsem to!

„Ochutnej mě!“

Ztuhl, odpoutal se ode mě a podíval se mi do očí. Tázavě nadzvedl obočí. Já pokývala na souhlas. Jeho hnědé oči se staly černými, na rtech se objevil spokojený úsměv. Odhrnul mé hnědé vlasy. Zadíval se na můj krk a tepnu. Opět jsem zabořila hlavu do polštáře, a tak mu vystavila svůj krk. Zavřela jsem oči, očekávala jsem nepříjemnou bolest, která se dostavila minule.

Lehce se ke mně sklonil, pak si to ale rozmyslel a obrátil svou pozornost k mému prsu. Nechápala jsem jeho počínání, ale pak už jsem zapomněla na všechno. Jeho ústa sevřela ztuhlou bradavku. Dostávala jsem se do extáze. Nevěděla jsem, že jsem na tomto místě, tak citlivá. Jeho ruka se pohnula, pohladila můj bok a pak se přesunula na moje chloupky v klíně.

Sakra, to nepřežiju! Jestli mě bude kousat do bradavky a ještě se dotkne toho místa, co mám mezi nohama, tak určitě vybuchnu. A tak se také stalo. Když jsem ucítila ty šikovné prsty, jeho laskání na mém prsu, dostala jsem se do jiné dimenze. Vypnula jsem se, jako luk. Otevřela jsem rty a vykřikla. Právě jsem prožila svůj první orgasmus.

„Chceš ještě, holčičko?“

Zašeptal mi jeho nádherný tenor do ucha. Byla bych schopná udělat cokoli, kdybych tento hlas slyšela den co den a noc co noc. Přitiskl se k mému, již poddajnému tělu. Lehčí silou rozevřel víc mé nohy a uvelebil se. Cítila jsem, jak se jeho špička údu dotkla mého otvoru.

„Bude to bolet!“zašeptal.

Nestihla jsem mu říct ani slůvko, když zaťal své tesáky do mého krku a úd zajel tvrdě do mého lůna. Celým tělem mi projela obrovská bolest, která se ztratila v tu samou chvilku, když jsem ucítila jeho první pohyb. Soustředila jsem se pouze na to, jak se pohybuje sem a tam.

„Zblázním se z ní. Její vůně, kůže, dech a ta lahodná teplá krev.“pomyslel si Darius. Všechno se smísilo dohromady. Chtěl stále víc a víc. Klouzal v jejím lůně a hltal její krev. Bylo to, to nejsilnější spojení, které se za poslední stovky let událo. Tohle bude mít důsledky!

Vyklouzl a znovu se ponořil. Ale stále si dával pozor na to, aby jí neublížil. Nechtěl svou silou zničit tento překrásný zážitek. Stočilo již to, jak musela trpět, když si jí tak tvrdě přivlastnil. Jiný způsob, ale neexistoval. Musel to učinit, aby byla jeho družkou.

Vlastně si to ani dobře nerozmyslel a udělal to. Jednal podle svého primitivního pudu, který mu hulákal v hlavě, ať to udělá. Stejně by to dopadlo, tak jak to dopadlo. Už když jí poprvé ochutnal, věděl, že jiná už nedokáže splnit jeho požadavky. To se stává, když ochutnáte jednu se Séviných dcer. Ale on musel. Chtěl zjistit, jak chutná tato zakázaná krev. Jeho bratr je spokojený se svou Selenou, tak proč by on neměl být spokojený s Francescou. Věděl, že možná nebudou mít žádné děti, ale to mu nikterak nevadilo. Chtěl jenom jí!

Mé tělo se přizpůsobilo jeho rytmu. Když přidal on, tak jsem přidala i já. Bylo to tak úchvatné a dech beroucí. Jeho tvrdost, která mě zaplňovala až po kraj, mi ukázala nový svět, kam se dostanete jen s tím pravým partnerem.

Byla jsem jeho a on můj. Zatoužila jsem ochutnat jeho krev. Nikdy před tím, jsem pohled na krev neměla ráda, dělalo se mi špatně již z jejího pachu. Ale když se nade mnou a ve mně pohybovalo to nádherné tělo, začala jsem dostávat chutě. Co by se stalo, kdybych to zkusila?

Lehce jsem vytasila svoje zoubky a zakousla se do jeho ramene. Pořádně jsem stiskla, až jsem protrhla jeho kůži. Jeho teplá krev se dostala do útrob mého hrdla. Chutnal báječně, sála jsem a polykala těch pár kapiček. Zarazil se, odpoutal se od mého hrdla a svůj potemnělý pohled zaměřil do mé tváře.

U koutku jeho úst jsem zahlédla svou krev. Nadzvedla jsem se a tu kapičku olízla. Brr, chutnalo to odporně. Odvrátila jsem se a začala prskat. Jeho tělo se začalo otřásat, jak se smál mému chování. Nechápu to! Jeho krev je tak lahodná a moje…! To se nedá ani slovy popsat. Byla vážně odporná!

„Holčičko!“

Odmítala jsem se na něho podívat, zabořila jsem hlavu do ohbí jeho hlavy a ramene. Zacítila jsem opojnou vůni a hledala její zdroj. Byly to ranky na jeho rameni, které přilákali mou pozornost. Vyplázla jsem jazyk a ochutnala. Sakra! To je to nejlepší, co jsem kdy mohla ochutnat. Nadzvedl se, a tím mě odpoutal od toho sladkého nektaru. Zaprotestovala jsem!

„Hele!“

„Počkej!“

Naklonil se, vytáhl šuplík nočního stolku a z něj malou dýku. Fascinovaně jsem sledovala, jak si jí přikládá k rameni a rozřízl kůži na místě, kde měl mé kousnutí. Na jeho tváři se objevil úsměv, podíval se dolů na naše spojená těla a spokojeně zamručel.

Mě, ale nezajímalo naše spojení. Vážně, já bych na to úplně zapomněla, protože byl stále v klidu a já ho považovala už za součást svého těla. Svou pozornost jsem měla zaměřenou na krev řinoucí se z rány. Napnul svaly a vytáhl se o nepatrný kousek ven. Pak se tvrdě vrátil zpět.

V ten moment jsem zapomněla na krev a podívala se na naše těla. Znovu vyjel ven, až jsem si myslela, že úplně vyklouzne. Ale on se vrátil, až postel narazila na zeď. Vrátil se zpět k mému krku a nastavil svoje rameno. Nemusel mě pobízet dlouho. Přitiskla jsem rty na ránu a sála. Také jsem stále vnímala pohyby jeho těla.  Jako kdyby celý svět byl sestaven jen z nás dvou. Jeho přírazy byl tvrdší a brutálnější. Nedokázala jsem již ovládat své tělo. Potřebovala jsem vzduch.

Opustila jsem tu lahodnou manu a do plic nasála vzduch. On stále sál a přitom hlasitě vrněl. Zaklonila jsem hlavu na stranu, abych mu usnadnila přístup. Zapřela jsem ruce o pelest postele a vnímala každý další jeho pohyb v mém těle. Bylo tak přirozené, tak správné. Vnímala jsem jen své tělo a přicházející orgasmus. Bude určitě větší, o hodně větší, než ten, který jsem měla poprvé.

Už to přichází. Byl jako uragán, který mě smetl sebou. Zavřela jsem oči a vykřičela do světa to, co cítím. Ani on nezůstával pozadu, vzepřel se o ruce a vypnul trup. Jeho hlava vystřelila nahoru, až se mu napnulo hrdlo a zařval. Takový výbuch jsem nečekala. Mé lůno zaplnil svou tekutinou a zhroutil se na mě. Jeho tělo mě příjemně tížilo, laskala jsem jeho zpocené vlasy a spokojeně se usmívala.

„Jsi v pořádku, holčičko?“

„Nikdy mi nebylo líp!“

Pozvedl se na loktech a podíval se do mých očí. Přitom jeho oči dostali svou původní barvu, čokoládově hnědou. Prsty pravé ruky odhrnul pramínky mokrých vlasů a políbil mě na čelo. Vůně jeho krve se mi dostala do nosu. Vzpomněla jsem si, jak jsem jí polykala a co jsem při tom cítila. Byla jsem zvědavá, zdali chutná, tak lahodně, jak si jí pamatuju. Lehounce jsem se nadzvedla a jazykem přejela přes jeho rameno.

Hm, lahoda! Bylo to nádherné, neuvěřitelné a chtěla jsem víc. Jako kdyby to pochopil, uvolnil svaly a sklonil se ke mně blíž. Mohla jsem se tak znovu položit na polštář a přitom mít v ústech jeho kůži. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to dělám dobrovolně a z vlastní vůle. Nikdy by mě nenapadlo, že bych někomu mohla pít krev. Ale tomuto pozvání jsem neodolala.

Ta krev mě vybičovala, musela jsem se znovu mazlit s jeho tělem. Hladila jsem ho po zádech až k jeho pozadí. Které bylo pevné a hladké. Zaťala jsem do jeho půlek nehty a zanaříkala. Moje touha se vrátila v plné síle. Pokračovala bych dál, kdyby nás nevyrušilo razné zaklepání na dveře.

Muž nesouhlasně zavrčel, což u mě vyvolalo smích. Nemohla jsem si prostě pomoci. Když si představíte tu situaci, ve které jsem se nacházela, také by vám to připadalo směšné. Vyklouzl ze mě, znovu tvrdý, a začal se shánět po svém spodním prádle. Oblékl si tmavé boxerky a naposledy se nade mnou sklonil, aby mi mohl vtisknout polibek na ústa.

„Budeme to muset odložit na vhodnější chvíli, holčičko!“

„Hm“protáhla jsem se a spokojeně zavrněla. Celé tělo mě příjemně bolelo. Na pravém rameni se mi už začali dělat náznaky modřin od jeho prstů. Nepřipadalo mi to brutální! Spíš jsem si připadala označená a přivlastněná. Stulila jsem se pod peřinu a zavřela oči. Byla jsem utahanější než před tím. Usnula jsem během minuty, takže jsem ani neslyšela řev, který se ozýval před mými dveřmi.