Svět podle Charlie

V rohu místnosti se něco pohnulo, ale nevěnoval tomu pozornost. Věděl, už když vstupoval do tohoto baru, že mu zde nehrozí žádné nebezpečí. Byl to jeho druhý domov, kam chodil vždy, když se potřeboval uklidnit a s něčím pomoct. Měl tu svou rodinu. Své bratry a sestry. A před označením, i své chvilkové známosti.

Pomalým krokem obešel stůl, u kterého sedělo pět potetovaných chlápků v kožených bundách. Popíjeli skotskou, kouřili cigarety a tiše si povídali. Jeden z nich neustále vyhazoval do vzduchu ostrou dýku, kterou pak obratně chytal do svých prstů. Pokýval jim na pozdrav a pokračoval v cestě. V zádech cítil jejich zvědavé pohledy. Tušil, že i přes charakteristický puch putyky, z něho cítí jeho novou samici. To, že je označený. Spokojeně se usmál a promasíroval si rameno, kde ho jeho malá potvůrka kousla. Líbilo se mu někomu patřit. A byl hrdý na to, že patřil zrovna jí.

  Jeho pozornost se vrátila k cíly kvůli, kterému sem přišel. Pozvedl hlavu a zadíval se na pět mužů sedících u jednoduchého vyvýšeného stolku. Zde mohli sedět pouze ti, kteří byli vybraní samotným majitelem baru. Anebo ti, kteří měli k němu nejblíže, a těch nebylo zrovna hodně. On toto právo měl. A to od té doby, kdy zachránil jeho život. Břitva, tak si nechával říkat. V temném podsvětí to, bylo stejně známé jméno, jako Stín. Stalo se to před pěti léty, při jedné akci, za kterou nedostal do dnešního dne zaplaceno. V ten den získal svého bratra a svůj klan, ke kterému se chtěl připojit, až vykoná svou pomstu. To se včerejším večerem, ale změnilo. Teď už má svou samici, která ho obejme a vrátí ho zpět do života.

„Stíne“

Pronese rozložitý chlap, který mu šel naproti. Podají si ruce, přitisknou se k sobě a poplácají se po zádech. Když se chce oddělit, jako tomu bylo při každém přivítání anebo loučení, muž si ho přitáhne zpět k sobě. Zaboří nos do jeho krku a nasaje jeho vůni.

„Sakra, chlape!“ zahřmí. „Ty si označený!“

„Jo, Marty!“ spokojeně se zasměje. „To jsem!“

Z temného koutu se ozve nepříjemné, tiché zavrčení. Stín v ten monet natočí svou tvář ke zdroji a zamračí se. Jeho bratr, Břitva, sedí schouleně na židli, v koutu úst má zapálenou cigaretu a v dlouhých prstech otáčí orosenou láhev piva.

„Myslím, že vás tu nechám o samotě a zajdu pro další piva. Dáš si taky?“

Marty nečeká na jeho odpověď a zbaběle odpeláší. Stín několikrát zakroutí hlavou a dívá se za rozložitým chlapem. Taky by nejraději zmizel. Když má Břitva, takovou náladu, tak je nejlepší se mu klidit z cesty. Nadechne se a konečně zamíří k uvolněné židli. Ostatní pozvednou hlavy a zamrkají. Pak se jako jeden muž zvednou, něco zamumlají a rozutečou se do všech koutů potemnělé místnosti.

„Ahoj, Břitvo!“ pronese a usedne.

„Být tebou, tak se moc neraduju!“ zašeptá potichu.

„Jak to myslíš?“

„Nebuď hlupák, Stíne!“ zavrčí. „Žádná samice se nezaplete s takovými, jako jsme my!“ pozvedne ruku a jedním nepatrným pohybem zakryje svou vlastní jizvu po kousnutí. „Ne, na dlouho. Až tě nebude potřebovat, tak tě odhodí, jako použitý kondom.“

„Žádný jsme nepoužili!“ zavrčí v odpověď, i když ví, že se ho na to jeho bratr neptal.

„Cha, takže ona je mrcha vychytralá!“ odfrkne si. „Určitě po tobě bude chtít něco dost odporného. Žádná ženská nic nedělá zadarmo! Do jedné jsou to vypočítavé potvory.“

„Neznáš jí!“ zavrčí a nakloní se k němu. „Ona je jiná!“

„Takže se jí to povedlo!“ pozvedne hlavu a zadívá se na Stína mezi škvírky. „Co po tobě chtěla?“ naposledy potáhne z cigarety a típne jí do přeplněného popelníku. „Abys jí zbavil nepohodlného milence? Anebo snad zabil jejího vůdce, aby mohla dosadit na jeho místo někoho jiného?“

„Ty…“

Než mu může z plna hrdla říct, co si o něm myslí, zazvoní v jeho kapse mobil. Zlostně ho vytáhne a zadívá se na neznámé telefonní číslo. Zakleje, zavrčí a uvědomí si, že mu vyjeli tesáky.

„Není to ona?“ zasměje se přidušeným smíchem. „Ta ti už nikdy nezavolá, chlapče!“

„Sklapni!“ odklapne mobil a zavrčí. „Co chcete?“

„Stíne…“zašeptá Franciscin hlas. „…já…“nadechne se. „…neruším, tě náhodou?“

„Ne“ usměje se. „Ty nikdy“ v jeho hlase je znát něha.

„Hm, nech mě hádat! Tvá samice! Tak to jsi ještě neudělal, co jsi měl!“ zašeptá Břitva a zapálí si další cigaretu.

Stín oddálí sluchátko a zavrčí. Už jednou byl na svou samici hrubý, jen proto, že jeho bratr vypouští z úst slova hořkosti. Nemůže se mu, ale divit. Moc dobře ví, co způsobilo jeho chování.  Anebo spíše kdo, zavinit to, že je jeho bratr tak nekompromisní v jednání s opačným pohlavím. I Stín byl ponaučen, ale snad může ještě doufat, že se zázraky dějí. Že snad bude jeho osud jiný.

„Stíne?“

Vrátí ho do skutečnosti hlas jeho samice, která začíná být zmatena. Opět přitiskne sluchátko k uchu a nasaje nosem vzduch.

„To je v pořádku, andílku!“ zašeptá a přitom nespouští z Břitvy ostrý pohled. „Copak jsi potřebovala?“

„Já…“nadechnutí. „Musím se tě na něco zeptat! Je to osobní, takže pokud nejsi sám, tak to můžeme probrat později.“

„Ne“

Jediné slovo, ve kterém bylo tolik bolesti. Pokud ho chce jeho samice odmítnout, tak ať už to má za sebou. Věděl, že to jednoho dne muselo přijít. Ale doufal, že to bude chvíli trvat a on si jí ještě stačí pořádně užít. Sice bratrovi říkal, že ona je jiná a určitě ho hned neodmítne. Ale po té, co do něho poslední minuty Břitva hučel, začal mít pohybnosti. Vždyť nikdy nereagovala, když jí něžně pojmenoval. Nikdy to nekomentovala. Ale také nikdy proti těmto drobným projevům lásky, neprotestovala.

„Tak už to konečně řekni a ušetři nás oba dva od zbytečných komplikací!“

Pronesená věta donutí Břitvu pozvednout hlavu. Posměšně si odfrkne a zkřiví ústa. Připije mu na zdraví a zamává na někoho za jeho zády. Stín tušil, že mu právě bratr objednal panáka na posilněnou. Bude potřebovat celou láhev, pokud ho jeho samice odpálkuje po telefonu. Jak potupné!

„Tak dobře!“ zavrčí v odpověď. „Proč se mi tu všichni smějí, když zachytili tvůj pach? Vysvětli mi prosím, co je divného na tom, že jsem si zrovna vybrala tebe, jako svého prvního samce? A co to znamená pro další samce, které si vyberu? Protože mi to vůbec nedává smysl! Sakra, vždyť ani to, co jsem ti právě řekla, nedává smysl!“

Stín si úlevně vydechne a vypije panáka, kterého před něho Marty postavil, na jeden hlt. Jeho samice ho nechce opustit. Ona… Nevydrží to a zasměje se. Na tohle úplně zapomněl, když jí včera večer vysvětloval, co znamená být bájným tvorem. Zapomněl se jí zmínit jaká je hierarchie při výběru samců.

„Co je tady směšného?“ zavrčí a dodá i pro ostatní. „Jen do mě! Všichni se zasmějte malé naivní hlupačce! Ale sakra, už mi to konečně někdo vysvětlete!“ po jejím proslovu vybuchne obrovský smích, který slyší jakoby z dálky.

„Co se děje?“ zeptá se zvědavě Marty a posadí se na jednu z židlí.

„Andílku!“ pronese mezi smíchem. „Víš, já jsem…“

„Ty jsi…?“nutí ho pokračovat dál, což u něho vyvolá další smích. „Sakra, ty jsi co, Stíne? Co jsi?“

„Hodně dominantní samec!“ pronese jedním dechem.

„Aha, tak to celé vysvětluje!“ z každého slova odkapává jed sarkasmu.

„Jak ti to mám jenom vysvětlit?“ jak to dořekne, začne se smát.

Břitva nervózně poposedne. Takového Stína ještě nezažil a dělá mu to dost velké starosti. Stín se směje tak hlasitě, až se několik štamgastů po něm otočí a zavrtí nechápavě hlavou. Marty, i když ani v nejmenším netuší, o co tady jde, se směje společně s ním.

„Stíne, přestaň se mi smát a už to konečně vyklop!“

„Já, nemůžu!“ zaskřehotá.

„Dej mi to!“ vytrhne mu Marty mobil z ruky.

„Ahoj, maličká!“ zahřmí do sluchátka. „Haló, je tam někdo?“ zeptá se zmateně po minutě, což u Stína vyvolá další smích.

„Asi to položila!“ zablekotá a podívá se na Stína.

„Vrať mi ho!“

„Počkej, už se ozvala!“ odmítne ho Marty.

Minutu na něho mluví a Marty bedlivě poslouchá. Přitom sem tam pokývá souhlasně hlavou, opře se do opěradla židle a zapálí si cigaretu. Zasměje se, když jeho maličká princezna pronese něco vtipného a zamrká na něho okem.

Dneska mám vážně blbý den. Desiree se válí u mých nohou a snaží se lapat po dechu, mezi výbuchy smíchu. Rafael uhýbá očima, jen aby se na mě nemusel podívat. A poté, co jsem do sluchátka vyslovila to, na co jsem chtěla znát odpověď, začali se smát i ostatní. Jen já stále nechápala, co je tady k smíchu. Dokonce ani Stín mi nic nevysvětlit, pouze řekl: „Jsem hodně dominantní samec!“

Jak z toho mám sakra poznat, kvůli čemu se tu všichni řehní? Jak se díky této větě dopátrám odpovědi? Začínám toho mít plný zuby! Začnu podupávat na místě a vraždím přítomné pohledem. Pak už to, ale nevydržím a zavrčím na Stína.

„Stíne, přestaň se mi konečně smát a už to konečně vyklop!“

„Já nemůžu!“ zakřehotá a začne se opět smát.

Sakra, sakra, sakra! A ještě jednou sakra! Za tohle bude někdo pykat! A ten, kdo to bude, je Desiree. Ta jediná právě špitavě něco říká kolegyním, které se k ní přiblížily a chtěly znát detaily. Pak se rozesmály na celé kolo a šly to vyslepičit dál. No, to je fakt bezva!

„Ahoj, maličká!“ ozve se v sluchátku cizí nakřápnutý hlas.

Zmateně ho oddálím od ucha a zadívám se na displej, zdali jsem omylem nezavěsila a nevytočila cizí číslo. Ne, stále jsem měla na drátě Stína, jen osoba, která na mě mluví, již není stejná. Několikrát zamrkám a pak pokrčím rameny. Je vlastně jedno s kým to mluvím, jen když se konečně dopátrám pravdy.

„Nevím, kdo jsi a je mi to jedno!“ zavrčím. „Ale vyřiď tomu hňupovi, že větou „Jsem dominantní samec!“ mi sakra nic nevysvětlil! A dále mu řekni, že v brzké době bude spát sám. Možná…“zarazím se. „Ne, bude spát sám!“

Na druhé straně se muž zasměje a souhlasně zavrčí. To asi znamená, že můj vzkaz doručí se všemi detaily. No, možná si to ještě rozmyslím. Vlastně, já si to určitě rozmyslím! Protože milování se Stínem je nádherné. Bylo by to pouze mrhání časem a hlavně jeho dokonalým tělem, prsty… Ach, holka vzpamatuj se! Pokárám se.

„Mám ti vyřídit, že spát sám určitě nebude!“ druhý muž se hodně drží, aby se nerozesmál.

„Ten prevít!“ zavrčím. „Ať ho to ani nenapadne!“

„Myslím, že to myslel jinak, maličká!“

„Já vím, jak to myslel!“ usměju se. „Do kalhotek mi prostě nevleze, dokud mi nevysvětlí, co je směšného na tom, že je dominantní samec!“ místnost ztichne. Hm, tak ono se stačí zmínit o něčem, co se týká sexu a hned ti prevíti zbystří svou pozornost.

„Takže se nebojíš, že by ti zahnul s jinou?“ zeptá se po necelé minutě neznámý.

„Ne“ jsem zmatená. „On ví, co by ho to stálo, kdybych se dozvěděla, že měl jinou. I kdyby to bylo jen jednou a měl k tomu dobré důvody.“

„Co by se stalo, kdyby to udělal?“

Sakra, dozvím se já někdy to, co mě zajímá. Důvod, proč jsem volala svému samci. Ne, asi ne! Nemusím sice úplně neznámému muži říkat intimní detaily mého vztahu se Stínem. Ale šestým smyslem cítím, že bych to udělat měla. Možná je to jeho přítel, který se tak chce dozvědět něco o mně. A snad i něco o tom, co k jeho příteli cítím. Chce se tak ujistit, že mu neublížím. Je jedno, jaký k tomu má důvod. Mě těší už ten fakt, že má Stín někoho, kdo se o něho, tak stará.

„Opustila bych ho!“

„Ty bys…“zalapá po dechu. „…to vážně udělala? Nedala bys mu další šanci?“

„Co by udělala? A proč by to udělala?“ uslyším chraplavý hlas.

„To ti nemůžu říct, Břitvo!“ odpoví mu. „To je mezi mnou a tou maličkou!“

Stín. Břitva. To jsou mi, ale jména. Má někdo ze Stínových přátel nějaké jméno? Nebo to bude další Sekáč, Sekera, Kanon, Kolt, Meč, Dýka anebo další takové divné přezdívky, které nesou nádech strachu a tajemna?

„Jak se jmenuješ?“ zeptám se neznámého a držím pěstí, aby to bylo opravdivé jméno.

„Já jsem Marty, maličká!“ zasměje se. „Ale, neodbíhej od tématu. Vážně bys to udělala?“

„Už se mi to jednou stalo!“ zašeptám a otočím se ke stěně, aby nikdo neviděl do mé tváře. Vlastně bych byla ráda, kdybych mohla někam do většího soukromí.

„To je mi líto, maličká!“ také zašeptá. „Bolelo to hodně?“

„Ne, ani ne! Neměla jsem ho moc v lásce. Vybral mi ho můj otec, tak jsem moc protestovat nemohla. Udělala jsem tu jedinou správnou možnou věc. Zbavila jsem ho jeho slibu, který mi dal.“

„A kdyby to udělal Stín?“ jeho hlas byl ještě tišší.

„Tak to bych ho asi zabila!“ pronesu s nádechem ostrosti v hlase.

„Správně, maličká! Tak to má být!“

„Máš ještě nějaké dotazy? Anebo se můžu konečně ptát já?“

„Jen se ptej!“ zasměje se.

„Tak tedy!“ nadechnu se. „Pokud je Stín dominantní samec, co to znamená pro ostatní samce, které bych si mohla vybrat, jako další v pořadí?“

„Má to dva důvody, maličká. No, tak za prvé museli by být stejně dominantní a v nejlepším případě ještě víc, aby ho mohli usměrnit a dostat se tak k tobě. Když dominantní samec zjistí, že je silnější než ostatní, tak jim brání, aby byli se samicí sami. A za druhé. Pokud budou stejně dominantní, nevzniknou boje o nadvládu, ale společná synchronizovaná společnost. Rozumíš tomu?“

„Vlastně mi teď říkáš, že si musím najít další dominantní samce!?“

„No, prakticky ano!“

„Sakra“ ujede mi. „Jak moc je Stín dominantní?“

„Hodně! Zatraceně hodně, maličká!“

Tak teď už chápu, ten smích. Hlupáci! To vůbec není vtipné! Jen je to další komplikace, kterou budu muset řešit. A to by mě zajímalo, jak tuhle patálii asi vyřeším. No, jo! Já musím mít pořád něco extra. Já si prostě nedokážu vybrat normálního samce!

„Maličká?“ zašeptá s bublajícím smíchem.

„Copak je?“

„Kolik máš samců?“

„Jednoho“ řeknu definitivně.

To už Marty, ale nevydrží a začne se také smát. No, jako kdybych to od něj nečekala. Oni to berou prostě, jako tu nejzábavnější věc na světě. Ale už zapomínají na to, co to znamená pro mě, jako samici. Doufám, že Gabriel je stejně dominantní, jako Stín. Počkat, počkat! Proč musím mít vlastně víc samců? Nestačil by jen jeden? To by bylo ideální řešení! Usměju se. Jen já a Stín! Možná bych se měla zeptat svého nového rádce, jestli je to možné. Nadechnu se a vydechnu.

„Marty?“

„Ano, maličká?“

„Můžu mít pouze Stína? Anebo musím víc samců? Protože, kdybych měla jen jeho, tak by mi to vážně nevadilo!“

„Myslím si, že ani jemu by to nevadilo! Ale, tak to mezi námi nechodí. Na jednu samici jsou zapotřebí, alespoň tři samci. Řídí se to podle toho, jak silná ta samice je!“

„Aha“ zašeptám a dodávám si odvahy se zeptat na to nejdůležitější. „A kdyby náhodou, ptám se jen hypoteticky, byla ta samice hodně silná. Co já vím, například Fénix, kolik by musela mít samců!“ zatnu ret mezi zuby.

„Maličká, ty jsi Fénix?“ zeptá se zvědavě.

„Ne, to ne! Já jsem pouze zvědavá!“ zalžu mu ihned.

„Tak v tom případě, když se ptáš hypoteticky, musí mít samice kolem dvaceti samců!“

„Dvacet?“

„No, a to je jen minimum. Kdyby tě to zajímalo víc, tak si od někoho vypůjčí knížku „Fénix, bájný jev!“ V ní bys měla najít vše, co tě zajímá.“

„Děkuju!“ zašeptám a pak dodám, abych ho úplně zmátla. „A co si mám přečíst, když budu chtít vědět něco, o normální samici?“

„Bude stačit klasická příručka pro mladé samice!“ zasměje se.

„Hm, tak dobře!“ zavrtím se. „Hned někoho požádám, aby mi jí našel.“

„Máš ještě nějaké další otázky?“

„Jen jednu!“ otočím se zpět k Desiree a Rafaelovi. „Jestli můj samec přijde ke lvům na návštěvu. Zdejší král ho chce poznat a uznat ho tak, jako mého samce.“

„Ty žiješ se lvy, maličká?“ zeptá se zvědavě.

„Ano“ zasměju se. „Ujali se mě, když jsem to nejvíce potřebovala. Jsou vážně skvělí.“

„Maličká, strašně rád bych tě poznal.“ poznamená. „Pokud se panteří samice baví se lvi, tak by se mohla bavit s jedním osamělým medvědem.“

„Ty jsi medvěd?“ zpozorním.

„Ano“ zavrčí. „Vadí ti to snad?“

„Ne“ zasměju se. „Ráda poznávám nové přátele, Marty! Abych byla upřímná, tak nejsi jediný medvěd, kterého znám.“

„Ne?“

„Ano“

„Jsi neuvěřitelná, maličká!“ zachraptí dojatě. „Koho…“hlasitě polkne. „Koho znáš?“

„Tak je tu například Percy! To je můj adoptivní bratříček, který stále říká“ poklesnu do hlubšího hlasu. „Tak, co ty moje malé zatracené kočky zase provedly?“

„Percy?“ zalapá po dechu. „Percy Glais?“

„Ano!“ zasměju se a zvědavě se zeptám. „Ty ho taky znáš?“

„Měl bych, je to můj mladší bratr!“ zavrčí.

„Vážně?!“neodolám a poskočím radostí. „Tak to musíš znát i Rogera!“

„To bych měl, protože to byl dvě desetiletí můj velitel.“

Najednou ztuhnu a přestanu bláznivě poskakovat. Zadívám se na Desiree, která bedlivě poslouchá náš rozhovor. Vstane ze země a přistoupí ke mně. Položím telefon tak, aby i ona dobře slyšela. Mám takový dojem, že se Percy o svém bratrovi jednou zmínil a nebylo to v dobrém.

„Hm, maličká asi bude lepší, když se spolu nikdy nesetkáme.“

„Proč?“ řeknu zmateně.

„Pokud znáš i Rogera, tak znáš i mou minulost a důvod proč jsem musel odejít ze smečky.“ zhluboka se nadechne. „Zabil jsem svou samici!“

„To je…“zašeptá zaskočeně Desiree a já se na ní zadívám.

„Velká tlapa!“ sborově proneseme.

„Takže jsi o mně slyšela!“ zavrčí. „Předám ti Stína!“

„Ne, počkej!“ zaječím. „Mně to nevadí!“

„Tobě nevadí, že jsem skurvený vrah žen? Tobě nevadí být ve společnosti někoho, kdo tě během jedné vteřiny dokáže bez mrknutí oka zabít?“ vrčí na mně. „Já ti nevěřím!“

S tím se ozve dunění a šustot látky. Zmateně zamrkám a zadívám se na Desiree, která se ke mně otočila zády a odchází ode mě. Kdybych byla přesná, odešla ode mě v ten okamžik, kdy jí došlo, s kým se to vlastně bavím. Nikdy nevěřila v jeho nevinu. Jediný, kdo byl ochotný uznat, že za to Marty nemohl, byl jeho bratr Percy. A samozřejmě i já. Dokážu totiž pochopit jiné, kterým bylo ukřivděno. Jednání s nimi bylo vždy komplikovanější, než s ostatními jedinci. Tak například Stín. S ním to bylo také dost těžké.

„Andílku?“ zachraptí jeho hlas.

„Ano?“ odpovím automaticky.

„Kdy mám přijít na tu návštěvu?“

„Ty přijdeš?“ jsem nadšená.

„Ano“ zasměju se. „Rád přijmu pozvání a také poznal další kočkovité šelmy. Budu šťastný, když budu moci zjistit, s kým vlastně trávíš svůj volný čas.“

„Dobrá. Dobrá. Počkej chvíli, zeptám se!“

Otočím se a pohledem hledám Rafaela, který stojí u dveří a s někým hovoří. Potichoučku se k němu přiblížím a ztuhnu, když zahlédnu osobu, která před ním stojí. Je to můj bratr Samuel a strašně se mračí.

„Kdes byla Francisco?“

Zavrčí, odstrčí Rafaela a přiblíží se ke mně. Začnu ustupovat, když zahlédnu jeho velké tesáky, které mi doopravdy nahánějí strach. Zadívám se na Rafaela a pohledem ho prosím, ať něco udělá. On, ale rozhodí poraženecky ruce a zakroutí hlavou. Zavzdychám a udělám další kroky vzad.

„Kdes byla, ptám se tě naposledy, Francisco?“ další krok směrem ke mně. „A co sakra děláš tady u lvů, když máš být doma u své vlastní smečky?“

„Já“ zablekotám. „Já jsem tady doma.“

„Děláš si ze mě blázny?“ zavrčí a udělá poslední krok. „Oni jsou lvi a ty jsi panter!“

„Jsem tady ráda!“ zašeptám.

„Cože? Ty….“zarazí se a přičichne k mým vlasům. „Sakra! Tys to udělala, i když jsem ti nakázal, ať to neděláš!“

„Co jsem udělala?“ zaleknu se a narazím zády na stěnu.

„Sakra, ženská! Proč právě Stín?“ zoufale prohrábne své upravené vlasy. „Říkali jsme ti, že je nebezpečný a že tě jenom využije!“ popadne mou tvář do dlaní a zadívá se mi do očí. „Vždyť on se k ženám chová strašně, miláčku! Nechci, aby ti ublížil. Aby s tebou jednal, tak jako s ostatními.“ přitiskne své čelo k mému. „Musíš ho zbavit závazku, tak jak jsi to udělala s Lucasem! Musíš to udělat!“

„Ne“ zavrčím a vytrhnu se mu. „Právě z tohoto důvodu jsem jela sem. Právě kvůli vašemu nepřátelskému chování vůči mému samci, se k vám nechci nastěhovat. To raději budu polykat hřebíky, než se vzdát někoho koho…“

Než jsem mohla říct ta nejsilnější slova, přitiskl velkou dlaň na má ústa a znepokojeně zasykl. Samuel se zadíval do mých očí a zakroutil zamítavě hlavou. Po několika nekonečných minutách ruku odtáhl, ale pouze tak daleko, aby v případě nouze mohl znovu zasáhnout.

„Neříkej to!“ zašeptal prosebně. „Nesmíš to říct, jinak se k němu připoutáš, až do konce svého života.“

„Co je ti do toho?“ zaprskám. „Já sama se rozhodnut s kým budu žít!“

„Víš, co?“ pronesl po další minutě. „Já tě tady nechám, ale pod jednou podmínkou.“

„Jakou?“

„Nikdy ta slova nesmíš vypustit nahlas, dokud si nebudeš absolutně jistá!“

„Beru!“ nerozmýšlím se dlouho.

„Tak tedy dobrá!“ vydechne. „Nechám tě tady v péči těch koček a budu ti pravidelně volat. Otci neřeknu, kde se ukrýváš. Ale, kdykoliv budeš k dispozici a zavoláš, když budeš něco potřebovat!“

„To jsou další podmínky!“ zaprotestuju.

„Neprovokuj, Francisco!“ zavrčí. „Nemám na to náladu! Stačí, že jsi pokousala někoho, koho jsme ti výslovně zakázali.“

„Dobrá!“ usměje se, ale já ještě dodám. „Splním všechno, ale dál se budu scházet se svým samcem.“ pozvednu prst, když chce něco říct. „Udělám to, ať se ti to líbí nebo ne! Je to můj samec a já ho potřebuju!“

„Sice nerad, ale souhlasím!“

Otočí se ke mně zády, dojde k Rafaelovi, který mu raději uhýbá z cesty a zastaví se na prahu. Tam se pomalu otočí a naposledy se na mě podívá. V jeho očích je viditelná únava a prožitý šok.

„Než odejdu, tak ti musím ještě něco říct.“ nadechne se, jako kdyby očekával další problémy. „Zítra večer jsme pozváni ke královské rodině. Výslovně je vyžádaná tvoje přítomnost.“

„To už se Gabriel vrátil?“

„Ne“ zakroutí hlavou Sam. „Ale královna by si s tebou ráda promluvila.“

„Aha“ podívám se do země. „Asi se z toho nemůžu vykroutit, co?“

„Ne“ zavrčí. „Ty tam půjdeš a budeš se chovat slušně!“

„Dobře“

„Tak zítra“

A konečně nasedá do svého červeného sportovního auta, značky Ferrari. Rafael si oddechne a svěsí ramena. Ne, že by se nedokázal Samuelovi ubránit, ale musel dbát zákonům, které zakazovali, aby samec jiné smečky zasahoval do konání smečky druhé.

„Tak, co tvůj Stín?“ přistoupí ke mně. „Přijme naše pozvání?“

„Hm“

„Kdy?“

„To máš navrhnout ty!“

„Dnes večer?“ zeptá se mě.

Vydechnu vzduch, který jsem do této chvíle v sobě držela a zadívám se na mobil v ruce. Sakra, Stín slyšel celou mou konverzaci s bratrem. Doufám, že neslyšel mé necelé vyznání. Ale i z toho, co jsem řekla, by každému ihned došlo, co jsem měla na mysli.

„Stíne, máš čas dnes večer?“

„Ne“ zašeptá. „Něco mi do toho přišlo, anděly.“

„A kdy budeš moci přijít?“

„Nevím, kdy se vrátím, anděly! Zavolám ti.“ a s tím položil sluchátko.

„A je to!“ zašeptám. „Sakra!“

„To bude dobré, Fran!“ přivine si mě k sobě Rafael. „To bude zase dobré!“

Proč mám takový pocit, že nemá pravdu. Něco, co Stín slyšel z našeho rozhovoru, ho naštvalo anebo urazilo. Ale, určitě to nebude dobré. V jeho hlase bylo něco, co mi říkalo, že mi uběhne dlouhý čas, než svého samce zase uvidím. Také jsem dost zvědavá na to, zda mi vůbec zavolá.