Svět podle Charlie

Do reality se vracím pomalu. Sotva popadám dech, čelo mám opřené o mohutné rameno a na mé tváři se objevil úsměv. Mužská ruka mě hladí po zádech a ve vlasech mám zabořený nos, který nasává mou charakteristickou vůni. 

„Jsi v pořádku?“ zašeptá Stín.

Nemám dostatek sil, abych mu odpověděla, a proto pouze přikývnu. Po tomto ujištění, nadzdvihne mé tělo a vyklouzne ven. Zamračím se, když si uvědomím, že je stále tvrdý a neuspokojený. Postaví mě na nohy, které jsou tak nestabilní, že se musím zachytit polic, které mám ihned po ruce. Sleduju, jak vystupuje z tepláků a obrací se zpět ke mně.

Jedním rychlým pohybem mě zdvihne do náruče a přitiskne k nahému tělu. Pak zamíří do ložnice, kde mě pokládá na postel a ulehá vedle mě. Jsem zmatená! Usměje se, a rukou krouží po mém těle sem a tam. Nemluvíme, pouze se na sebe díváme a on se mě dotýká konečky prstů jedné ruky. Po několika minutách mazlení se nade mnou nakloní a olízne ztuhlou bradavku jazykem.

Zamrkám, když se jeho tělo přesune. Fascinovaně zírám, jak opatrně olizuje každou částečku mé kůže. Opřený o dlaně dělá kliky, když se opakovaně vrací a odděluje od mého těla. Mám pocit, že nevynechal ani místečko. Pohrává si semnou a vychutnává mé tělo, jako kdybych byla jeho dnešní večeře. Jeho špičáky mě šimrají všude tam, kam dopadne jeho jazyk. Možná právě kvůli nim, nepřitiskne na mě svá ústa a nepohladí mě jejich hebkostí.

Zavírám oči, nechám to vše na něm. Matrace pod námi se zhoupne, když se přemísťuje po mém těle dolů. Opatrně rozevírá mé nohy, mezi které se položí. Jazykem vklouzne do mého pupíku a znovu hravě vyklouzne. Toto opakuje asi tak desetkrát a já mám pocit, že z toho za maličkou chvíli zešílím. 

Na tváři cítím jeho upřený pohled, ale nedokážu se na něho podívat. Ne, že bych nechtěla, ale spíše proto, že jsem neměla dostatek sil, ani pro takový drobný pohyb. Spokojeně zavrní, sklouzne ještě níž a zajme do rukou mé nohy. Čekám, co hodlá dělat dál. Nemusím přemýšlet dlouho. Rychlým pohybem si je přehodí přes svá ramena a uvelebí se obličejem u mého klína.

Můj klín? Jeho obličej? Zděšení mi dodá potřebnou sílu otevřít oči, ale to už se poprvé dotýká jazykem mé podstaty. Prohnu tělo, pod náporem neuvěřitelné slasti, která proletí mým tělem, jako blesk. Popadnu deku a zatnu pěsti. Neustává v tom intimním mazlení, ani když začnu polohlasně protestovat. Zesílí stisk na mých stehnech, abych se mu nemohla dostat se spárů. Svůj jazyk zanoří hloub a já dostávám další orgasmus.

Nestačím se pořádně vzpamatovat, jelikož stále dovádivě plení můj klín. Ucítím, jak mě jedním špičákem škrábl, což mi přivodí další orgasmus. Sakra, tohle je vážně divné. Kroutím hlavou sem a tam. Prosím ho, ať už toho nechá a já si konečně mohu odechnout. Mé prosby ho vybičují k dalšímu olíznutí a nasávání mých šťáv do jeho úst. Má pánev je mu nápomocná svým houpavým pohybem.

Nevím, jak dlouho jsem byla zajatcem jeho úst a dovádivého jazyka. Ani kolik orgasmů mi za tu dobu přivodil. Přerývavě oddechuju, když konečně uvolní mé nohy a přesune se zpět nahoru. Otevřu své zmámené oči a zadívám se do jeho tváře. Hrdě se usmívá a olizuje poslední kapičky ze svých rtů. Po stranách mé hlavy se opře o předloktí a přitiskne své tělo na mé citlivé. Pak ucítím, jak jedním pohybem vklouzl svým penisem do přecitlivělého masa a dotkl se mého lůna.

„Ne, prosím! Už ne!“ zaškemrám.

„Varoval jsem tě, ale ty jsi toho nedbala.“ zavrčí.

Začne se klouzavě pohybovat, sem a tam. Pouštím deku z pěstí a přesouvám ruce na jeho vlnící se záda. Zatínám nehty do jeho masa, několikrát jazykem namočím okoralé rty a procítěně zavzdychám. Začne vrnět, zavře oči a skloní hlavu k mému rameni. Po několika něžných přírazech, přenese svou váhu na jednu ruku a druhou přesune na můj bok a pak stehno. Mám pocit, že jsme již sehraný a vím, co po mě žádá. Pozvednu koleno a opřu se patou o matraci. Tímto pohybem se dostane hloub, což ocení souhlasným zasténáním.

Usměju se a zadívám se na svaly na jeho rameni. Teď nebo nikdy. Otevřu ústa, nadzdvihnu hlavu a olíznu místečko, které jsem si vyhlédla pro svůj záměr. Chvíli si s ním pohrávám a mazlím. Líbám ho, okusuju a opět olizuju.

„Přestaň, nebo to dlouho nevydržím!“ upozorní mě.

Tím mě vyprovokuje. Naposledy ho mírně kousnu, políbím a olíznu. Odpoutám se, vyjedou mi špičáky a já poprvé zabořím zuby do mužského masa. Ztuhne, zavrčí a vyjede ze mě. Polykám jeho krev, když se tvrdě vrátí zpět. Jeho pohyby jsou stále pomalé, ale tvrdší a otřásají mým tělem i velkou postelí. Právě jsem si ho označila, prastarým rituálem, jako svého samce. Nemůže proti tomu nic dělat a ani nic namítat. Dílo je dokonáno. Poslední doušek, zasunu tesáky a olíznu poraněné místo.

Když mu dojde, že je již volný, změní svou polohu. Opře se o ruce, zadívá se mi do tváře a pak na pravé ňadro. Zavrčí. Opět přenese váhu na jednu ruku a zajme prso do prstů. Civím na jeho špičáky, které se k němu přiblíží. Stačí jen nepatrná chvilka a zaboří se mi do masa. Zavřu oči a zasténám. Nepřináší mi to bolest, jako tomu bylo u Stuarta. Ne, společně s tvrdým přírazem, mě vynese do výšek a mým tělem projede neuvěřitelný orgasmus.

Mezitím, co se vracím zpět do svého těla, on uvolní stisk, opustí mé ňadro, zakloní hlavu a naposledy se do mě ponoří. Přes řasy vidím, jak jeho tělo ztuhlo, hlava se zavrátila dozadu a on vítězně zařval. Poté dopadne na matraci vedle mě a zrychleně nabírá vzduch do plic. Po těle se mu lesknou kapky potu a já tuším, že na tom musím být stejně.

„Neměla jsi to dělat!“ zašeptá do nastalého ticha.

Nechápavě natočím hlavu jeho směrem a pozvednu obočí. Má zavřené oči, je uvolněný a spokojeně se prsty pravé ruky probírám mými mokrými vlasy. Druhou ruku má položenou na plochém břiše. Široká hruď mu klesá a zase padá, jak zhluboka nasává vzduch.  Vážně si připadám, jako Alenka v říši divů. Nejdříve se chová, jako můj jediný samec, který má na mě vyhraněný nárok. Zakusuje se mi do masa, přesně na místo, kde mě pokousal jiný samec. A teď mi tvrdí, že jsem to neměla dělat?

„Proč?“ zašeptám. „Chtěla jsem to udělat.“

„Nic o mně nevíš! Neznáš mě!“

Otočí hlavu a konečně se na mě podívá. Do jeho očí se vrátila jejich původní barva. Velké nebezpečné špičáky zmizely a zbyl jen nepatrný úsměv s prožitého milování. Vau, vážně je to překrásný mužský. Samec. Můj samec! Sakra, já našla a pokousala svého prvního samce. Usměju se, nemůžu jinak.

„Proč se usmíváš?“ pozvedne obočí a přetočí se na bok. „Právě jsi mezi své samce přibrala velice nebezpečného a neznámého muže. Nemáš z toho ani trošku strach?“

„Ne“ pozvednu ruku a pohladím jeho prsa. „Myslím si, že jsem si vybrala dobře. Ať mi chceš namluvit cokoliv, vím, že jsem udělala tu nejlepší věc na světě.“

„Až o mě zjistíš pravdu, tak budeš mluvit jinak!“ sedne si a ukáže mi záda. „Budeš hledat urychleně způsob, jak se mě zbavit!“ zašeptá tak, až musím napínat uši. „Nevím, jestli to znova…“nedořekne to, co chtěl říct.

„Stíne…“také se posadím. „…já si tě vybrala dobrovolně. Vím, že tě moc dobře neznám, ale důvěřuju ti. Zachránil si mi život a já…“

„Ty to nechápeš!“ obrátí se ke mně a zajme má ramena. „Nerozumíš tomu!“ začne mnou třást. „Jsem strašně nebezpečný! Můžu ti ublížit!“

„Stíne, přestaň!“

Přikážu mu. Několikrát zamrká, přestane ze mě vytřásat život a ztuhne. Po chvilce, která mi připadá snad věčnost, si mě přitiskne k tělu a zaboří tvář do vlasů. Cítím, jak jeho tělo lehce vibruje a do vlasů mi dopadá mokrost, která určitě není zapříčiněna potem. Nejdříve vůbec nechápu, co to může být. Ale pak mi dojde, že tento nelítostný muž, který o sobě tvrdí, že nemá city, pláče. Hladím ho po zádech a šeptám uklidňující slova.

„Nechci ti ublížit!“ otře se o můj krk. „Jsi tak něžná, tak křehká a máš v sobě tolik lásky, kterou bych chtěl…“

„Stíne, i já mám své chyby!“ zaprotestuju. „Dnes večer jsem urazila královskou rodinu, odehnala od sebe svého samce a tím ztratila druhého. Mladého kluka, o kterém jsem si myslela, že je můj přítel, málem svedla a pak odkopla. Z toho ze všeho se málem zbláznil, nechybělo málo a znásilnil mě. A já pak to samé udělám tobě! Co to o mně vypovídá?“

„Že jsi velice komplikovaná samice!“ zasměje se.

„Že jsem velice umíněná samice, která by se měla naučit, jak kontrolovat své chování a smyslnost. Která mě mimochodem hrozně štve! Nevím, co s tím mám dělat.“ zabořím prsty do jeho hřívy a přitulím se tváří k jeho hrdlu. „Ještě nedávno jsem měla normální život, pak se dostavilo mé plodné období a všechno se změnilo. V jednu chvíli naleznu svého biologického otce, který mě předá do rukou neandrtálce. A ztratím matku, kterou jsem milovala z celého srdce. Objeví se má kamarádka s dětství a současná se někam vypaří. Málem svedu krále našeho druhu a v další moment ho odmítnu na tom samém slavnostním setkání, kterého se účastní všechny klany jemu podléhající. Před králem a jeho přáteli zapudím samce, který mi má pomáhat a který měl spojit svůj klan s tím naším. No prostě, začínám si myslet, že jediným správným rozhodnutím, za dnešní večer, jsi byl ty! To, že jsem si tě označila, jako svého prvního samce. A musím se ti také omluvit za to, jestli tě to bolelo. Nemám s tím moc velké zkušenosti. Vlastně s tím nemám žádné zkušenosti!“

Má zpověď ho překvapí. Tělo pod mým dotekem ztuhne a do vlasů se více zaboří jeho silné prsty. Lehce za ně zatahá, až zakloním hlavu a zadívám se mu do tváře. Jeho oči opět získají ty prazvláštní barvy a z úst pomaličku vylézají špičáky, které mě děsí i uvádějí v pokušení.

„Ty sis poprvé někoho označila? Předtím jsi nikoho z nich nekousla?“

„Ne! Ty jsi můj první!“

„To…“vidím na něm, že neví, co říct. „Mě je ctí, že sis vybrala právě mě!“

 „Tak proč proti tomu tolik protestuješ?“

„Myslel jsem si, že jsi to udělala kvůli chvilkové vášni!“

„Ne“ usměju se. „Mohla jsem už pokousat někoho předtím, ale neměla jsem k tomu chuť. Vlastně mé vnitřní já mi to nedoporučovalo!“

„Tvé vnitřní já?“

„Nevím, jak ti to mám správně vysvětlit. Vždyť to pořádně nechápu ani já!“ přivřu oči a pořádně se zamyslím nad svou situací. Chci mu to vysvětlit, jen nenacházím ta správná slova. „Cítím tady…“položím si ruku na srdce. „…, že to tak má být!“

„Cítíš to tady?“ položí svou velkou ruku přes tu mou a já souhlasně přikývnu. „To znamená, že sis mě vybrala jako Fénix!“

„Moc dobře to nechápu!“ nakloním hlavu a skousnu mezi zuby svůj dolní ret.

„Už začínáš dospívat!“ zasměje se a políbí na čelo. „Tvé vnitřní já se hlásí k životu!“

„Tím myslíš tu mojí zpropadenou kočku?“ zavrčím.

„Ne, to je jen maličká část tebe samé!“ zasměje se mi a pak zase zvážní. „Tobě to pořádně nikdo nevysvětlil? Že mám pravdu, viď?“

Přikývnu. Všichni mi pouze říkali, jaká je to čest být Fénixem. Že jsem výjimečný tvor, který je považován za vyhynulý. Nikdo mi také ani pořádně nevysvětlit, co znamená být bájným tvorem. Prostě se mnou jednají tak jako, kdybych v tomto světě žila od narození. Ano, pochytila jsem něco o historii a tradicích. Byla přítomna různým druhům rituálů a obřadů, které jsem v závěru docela i pochopila. Nikdo si se mnou, ale nesedl a nevysvětlil, co se semnou bude dít a co mám očekávat.

„Zkusím ti to říct jednoduše a v základních bodech.“

„Abych to pochopila i já, úplný hlupák!“

„Miláčku, ty nejsi hloupá!“ pokárá mě. „Jenom si vyrůstala jinak, než my ostatní!“

„Tak do mě, Sherlocku!“ zavtipkuju a na něžné pojmenování nereaguju.

„Bájný tvor se skládá se dvou částí!“ začne se základními vědomostmi, které už znám. „Z lidské a zvířecí části. Lidskou získáš hned při narození a zvířecí se projeví až v pozdějším věku, kdy se tato část rozhodne, že nastal její čas.“ přikývnu a dál bedlivě poslouchám.

„Pochopil jsem, že s tímhle si srozuměna a rozumíš tomu.“ opět přikývnu. „Tak přejdu k té části s Fénixem.“ nadechne se. „Fénix se skládá se tří částí. Lidské, zvířecí a vnitřní.“

„Lidskou jsem získala při narození. Zvířecí při plodném období a …“

„Ne“ zakroutí hlavou a já zmlknu. „Ty jsi svou zvířecí podstatu potlačovala, proto jsi tolik trpěla při svém období.“ zmlkne a zamračí se. „Abych řekl pravdu, tak mám pocit, že jí potlačuješ i v tuto chvíli. Nesplynula jsi s ní. Proto si myslíš, že tvá kočka je druhá osoba, která okupuje tvé tělo. Ale při přijetí svého zvířete to funguje jinak.“

Tak o tomhle jsem neměla ani páru. Odsunu se od něho, popadnu deku a zakryju svou nahotu. Pak se přitisknu k pelesti postele, zavrtím se a pohodlněji se usadím. Tuším, že toto poučení bude na dlouho. On zůstává stále obnažený. Mám pocit, že mu to ani trošku nevadí. Možná je to zapříčiněno tím, že uznal svou zvířecí část a stal se plnohodnotnou bytostí. Všichni v klanu i mimo něj, mám na mysli bájné bytosti, se chovají stejně.

„Musíš přijmout svou kočku. Splynout s ní. Pak se můžeš soustředit na další část přeměny. Na tu vnitřní část, která je základem toho být Fénix.“

„Jak to mám udělat? Jak se mám spojit se svým zvířetem?“

„Vážně to chceš zkusit?“ otáže se mě zvědavě.

„Ano! Chci to, alespoň zkusit!“ zavrtím se pod jeho pohledem. „Snad to tak bude i lepší!“

„Dobrá!“

Usměje se na mě, popadne mé obnažené kotníky a zatáhne. Po měkké matraci přesune mé tělo doprostřed postele a vytrhne mi deku z rukou. Zmateně zamrkám, zadívám se na strop a lapám po dechu. Co to se mnou zase chce provádět?

„Tak a teď se musíš uvolnit!“ začne mě poučovat. „Zavři oči a zhluboka dýchej!“

Mám chuť na něho zavrčet a něco nepěkného mu pořádně od plic říct. Ale neudělám to a spíše se řídím jeho radou. Nebo příkazy? To je vlastně fuk! Hlavně, když mi to nějakým způsobem pomůže. Nádech, výdech. Soustředím se tak, že mi málem uniknou jeho další slova, když na mě opět promluví.

„Zachyť ve své podstatě své zvíře! Obejmi ho a začni ho laskat! Přijmi to čím je! Přijmi všechno, co ti chce věnovat! Lásku, touhu, sílu, mrštnost, ladnost, ale také hlad a vše, co ty považuješ za špatné.“

Vnitřním zrakem naleznu svou kočku, jak spokojeně spí v klubíčku ve velké černé jeskyni. Tak sem se přede mnou schovává! Lehce nadzvedne hlavu, pootevře své zlatavé oči a zamňouká. Přistupuju k ní. Našlapuju opatrně, jako kdybych se bála, že mi něco udělá. Dojdu až k ní a přikleknu. Po několika nádeších pozvedám ruku a poprvé se jí dotknu. Z jejího hrdla vyjde spokojené vrnění, když jí šimrám za ušima.

Ano, už jsem tak blízko. Skloním se a chci jí obejmout, když šelma nebezpečně zavrčí a chňapne po mě svými ostrými zuby. Jen tak, tak stačím uniknout. Dopadnu na své pozadí a nechápavě na ní civím.

„Co sis myslela? Že stačí mě párkrát podrbat za uchem a všechno mezi námi bude zase dobré? Tak to se pleteš! Stále cítím, že máš výhrady proti mému chování. Nechceš přijmout mou divokost, zarputilost a hlavně touhu po mužích!“

„Možná, když se nějak dohodneme, tak spolu můžeme žít!“ zkusím se s ní domluvit.

„Ne, tady žádné střední východisko nehledej! Žádná zlatá střední cesta neexistuje! Musíš mě přijmout celou i s mými nedostatky! Musíš už konečně pochopit, že po něčem toužit a vzít si to, není nic špatného! Někdy taky musíš vytasit drápky! Bojovat! A ne pořád někomu pochlebovat a splnit vše, co po tobě ostatní chtějí!“

„Jsi strašně umíněná!“ naštvu se.

„Ne, to ty jsi umíněná!“

S tím opět skloní hlavu, zavře oči a mě si už nevšímá. Co s tou kočkou jenom je? Chtěla jsem být milá a dohodnout se s ní, jako se sobě rovným člověkem. Kde jsem jenom zase udělala chybu? Přece na to není nic špatného, se řídit nějakými pravidly.

„Phe!“

Odfrkne si a vykopne mě ze své jeskyně. Zmateně zamrkám, otevřu víčka a otočím hlavu ke Stínovy. Ten se na mě mračí, ale pak pokrčí rameny a pohladí mě po noze.

„To je dobré!“ položí se vedle mě. „Zkusíš to příště!“

 „Proč se semnou nechce domluvit? To jsem jí tak odporná, že mě nemůže přijmout se vším všudy?“

„Lásko, ty jsi to pořád ještě nepochopila.“ zavzdychá zklamaně. „Tady nejde o to, že by tě měla přijmout ona, ale ty jí.“

„To mi chceš namluvit, že musím přijmout tu její nevychovanost, divokost, bojovnost a nesmyslnou touhu po úplně neznámých mužích?“ zase se dostávám do ráže a mám chuť se pořádně s někým pohádat.

„Jen klid, kotě! Jednou na to přijdeš sama!“ zavře oči a přitáhne si mě do náruče. „Teď se skus trošku prospat. Zítra tě odvezu domů.“

S tím se převrátí na bok, zavrtá nos do mých vlasů, zavrní a spokojeně vydechne. Mezitím já stále musím myslet na svůj rozhovor s kočkou, se kterou si nevím rady. Probírám to po všech možných stránkách, ale nic mě nenapadá. Po několika minutách si uvědomím, že muž vedle mě už spokojeně spí a objímá mě v pevném náručí. Možná měla maminka pravdu, že na všechno je nejlepší spánek. Zavřu oči a začnu počítat ovečky, abych konečně usnula. Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí ovečka….