Svět podle Charlie

Dva muži v tmavém oblečení vystoupí z velkého, tmavě modrého auta, posledního typu Mercedesu. Mladší si neklidně projíždí své tmavé vlasy prsty a přes sevřené rty vypouští nebezpečné vrčení. Starší pro změnu těká očima sem a tam a pod nosem pronáší kletby, za které by se nemusel stydět ani ten největší dlaždič na světě.

„Do prdele!“ ozve se do tmy mladý muž. „Otče, nikdy bych nevěřil, že to řeknu. Ale Francisca měla zůstat pod ochranou Lucase. Neměli jsme jí dovolit, aby ho zprostila jeho slibu!“

„To vím taky, sakra!“ zavrčí Pierre. „Uvědom si ale, že tvá sestra je strašně tvrdohlavá a nevím, co by mohla udělat, kdybychom prosadili svůj názor!“

„No! Potom, co se stalo dnes, možná přehodnotila své priority a bude ráda pod ochranou někoho, kdo se o ni opravdu postará. Od teď jí nespustíme z očí!“

„V to můžeme pouze doufat, Same!“ zašeptá zničeně. „Ale s tím, že jí už nebudeme trpět její nálady a nápady, máš pravdu. Od dnešního večera zavedu určitá pravidla, která bude muset dodržovat!“

„Dost přísná pravidla!“

Pronese poslední větu, pozvedne ruku a chce zaťukat na velké dubové dveře. Než tak, ale může učinit, dveře se sami otevřou a v nich stojí rozložitý muž s copánky po stranách hlavy. Zkoumavě si je přeměří a po několika nekonečných minutách pokývá spokojeně hlavou. Nepřivítá je! Mlčí! Pouze otevře dveře dokořán, pozve je dovnitř a pak je spletitými chodbami vede k osvětlené velké místnosti, ke které je přistavěna moderně vybavená kuchyně. Zde u jídelního stolu sedí šest nebezpečně vypadajících chlápků, kteří v rukách třímají karty a v zubech velké doutníky.

„Přijeli jsme pro Franciscu!“ pronese do ticha Pierre.

„Dovezeme vám jí zítra.“ odpoví mu tichý, ochraptělý hlas za jeho zády.

Pierre se otočí a zadívá se na jejich průvodce. Ten se ležérně opírá o stěnu u vchodu a prohlíží si je s pohrdavým úsměvem. Pierre nepříjemně zavrčí, aby dal najevo svou převahu. K jeho nepřátelskému zvuku linoucího se z jeho hrdla se přidává další. Sice nepotřeboval nikterak pomoci, ale uvítal, že jeho syn Samuel stojí na jeho straně. Dokáže to také tím, že se přiblíží k velkému samci a zabodne svůj prst do rozložité hrudi.

„Můj otec řekl, že si jí odvezeme teď a tak se i stane!“

„S tím nemůžu souhlasit!“ zavrtí hlavou, až se mu copánky rozkmitají kolem tváře. „Je jí dobře tam, kde právě je!“

„Chlape, já to nebudu opakovat dvakrát!“ zavrčí Sam. „Ona je má sestra a je mým výhradním právem, když tu není přítomný její samec, abych převzal za ní odpovědnost!“

„No v tom bych si být tebou nebyl tak jistý!“ usměje se a zhluboka nasaje výrazný vázací pach.

Samuel učiní totéž a několikrát výhružně zavrčí. Otočí se tělem a s nosem zvednutým vzhůru hledá místo zdroje této vůně. Pierre se nejdříve diví nad jeho konáním, ale když i k němu dolehne ten silný pach, tak se k němu připojí. Společně dojdou ke dveřím, ke kterým je to zavedlo. Než se mohli dotknout kliky, tak jím zastoupil cestu tentýž obr, který jim neustále brání vykonat to, na co mají výhradní právo. Sam a Pierre si vymění významné pohledy a spojí svou sílu. Okolím se prožene silný odér bojovně naladěných samců.

„To bych také nedělal!“ zašeptá jim za zády další muž.

Pouze otočí své tváře, aby mohli toho nevítaného cizince vyděsit svými tesáky, které jim výhružně čněly ze rtů. Několikrát musí zamrkat, když si uvědomí, že se ocitli v zajetí, obklopeni šesticí nabroušených chlapů. Jako jeden zmírní své výrazné aroma a zatáhnou své vyceněné zuby. Dojde jim totiž, že tady síla nic nezmůže. Že na to musí jít s logikou a domluvou. Pierre si upraví své sako a Sam si upraví rozevláté vlasy.

„Hele kamaráde“ začne potichu Samuel. „já ti nechci ublížit a nechci si tě ani znepřátelit.“ pozvedne hlavu a očima se střetne s jeho. „Já chci jen svou sestru, abych jí mohl ochránit a dostat jí do bezpečí. Snad mé jednání chápeš! Prostě nemůžu jednat jinak.“ zavzdychá a přistoupí k muži blíž. „Dnes byla má sestra unesena,…“pozvedne obočí a nakloní hlavu na stranu. „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Caleb“

Sam čeká, až se mu představí celým jménem. Ale muž stále ve své připravené póze stojí a sleduje pozorně každý jejich pohyb. Stále je připravený zasáhnout, pokud se Sam a Pierre o něco pokusí. Po další minutě ticha to Sam vzdá a pokračuje ve svém proslovu.

„Takže, Calebe!“ nadechne se. „Jsem vám všem vážně moc vděčný, že jste jí vysvobodili, ale budeme klidnější…“pokývá hlavou na otce. „…až bude Francisca doma a pod naší ochranou.“ pozvedne ruce na znamení klidu zbraní. „Ne, nechci vás urazit a ani nikterak znehodnotit vaší schopnost se ubránit anebo postarat se o jednu samici. Tady jde vážně jen o to, že je to má sestra.“ odvrátí tvář. „Sestra, která je velice přecitlivělá kvůli tomu, co se jí stalo, a která se nedokáže ubránit svodům nějakého druiby, který jí chce pouze využít ve svůj prospěch.“ chvíli je zticha, když se kolem něj rozlehne nepřátelské a tiché vrčení.

„No, tak! No, tak!“ snaží se je uklidnit Pierre.

„On jí nechce využít!“ zavrčí za ním další samec.

Sam k němu natočí tvář a zadívá se do jeho tváře. Do nosu mu zavane pach silného samce, což je důkazem toho, že si Donoven dokáže vážně dobře vybrat svou soukromou ochranku. Jednou se ho bude muset zeptat, kde dokáže takové samce vyhledat, aby i on mohl mezi své lidi přiřadit takto schopné vojáky. Vlastně si jich docela vážil. A kdyby se setkali za jiných okolností, tak by se možná s některými i spřátelil.

„Jmenuju se Daren a byl jsem u toho, když jsme vaší sestru našli.“ zavrčí, aniž by se ho na něho kdokoliv ptal. „Byla dost vystrašená! Kdyby můj bratr nezachytil její volání, tak by tu ani nebyla a možná by to s ní dost špatně skončilo. Měli byste respektovat její přání být tady! Nabízeli jsme jí, že ji odvezeme k vám, ale ona neměla odvahu se vám postavit. Prosila Caleba, ať jí vezme někam, kde jí nemůže nikdo ublížit.“

„My bychom jí přece neublížili!“ otočí se zděšeně Pierre. „Je to naše krev!“ posmutní. „Má jediná dcera, kterou mi porodila milovaná družka! Nikdy…“v jeho hlase je znát větší odhodlání. „Nikdy jí nepřestaneme ochraňovat!“

„Chceme jí vidět!“ vloží se do toho Samuel. „Musíme jí ochránit i před jejími neuváženými činy.“

„Ty to stále nechápeš, kamaráde!“ položí mu Caleb ruku na rameno. „Ona ho teď zrovna v tuhle chvíli potřebuje!“

„Proč?“ ujme se slova opět Pierre. „Čeho chce tímto nerozvážným chováním, docílit?“

„No, to je…“Caleb se odmlčí a odvrátí pohled.

„Co se stalo?“

Pierre začíná něco tušit. Něco, co mu na klidu moc nepřidá. Rozhlédne se kolem sebe a vidí pouze tváře, které jsou nezdravě bílé a nesou stopy lítosti. Něco se muselo stát! Něco se muselo stát jeho malé holčičce.

„Co se jí stalo?“ zavrčí nebezpečně.

„Ona…“pronese Caleb a tak upoutá jeho pozornost. „…byla…“hluboké nadechnutí a přímý pohled do očí. „…znásilněna.“

„Cože?“ zalapá po dechu Sam.

Starší muž se zakymácí a zavře oči. Někdo ho zezadu zachytil a dovedl ho k jednomu velkému křeslu. Usedl, vložil ruce do dlaní a začal plakat. Nestyděl se za své slzy. On, který si říkal, že je silným vůdcem klanu, nedokázal ochránit svou jedinou dceru před tak hanebným činem. Měl by se vzdát svého postavení a přenechat vládu v mladších a schopnějších rukách svého syna.

„A to jí tam necháte samotnou s ním?“ zavrčí Sam, který ho vrátí do přítomnosti.

„Ano“ odpoví klidně Caleb.

„Byla znásilněna a vy jí necháte o samotě se samcem!“ nemůže to stále pochopit Sam, který si zase začal prsty pročesávat již dost rozcuchané vlasy. „Sakra, měla by být ve společnosti samic, které by jí utěšily a dodaly potřebný klid.“

„Hm, tak to bych neřekl!“ ozve se pohrdavě Daren.

„Cože?“ zavrčí Sam, otočí se a postaví se do bojovné pozice.

„No, vážně!“ zabreptá Daren. „Ve společnosti samic by se asi zbláznila. Dokonce u sebe nedokázala snést svojí kamarádku Kat, která byla celé záchranné akci přítomná.“ zmateně se zadívá na ostatní muže, kteří si ho výhružně měří.

„Darene, dost!“ zavrčí výhružně Caleb.

„Calebe, vzpamatuj se!“ pokračuje dál a nevšímá si výhružného ticha, které nastalo. „Oni by se to stejně jednou dozvěděli. Bude lepší, když jim to řekneme teď, aby mohli pro Fran vytvořit takové prostředí, ve kterém se bude cítit dobře.“

„Ne!“zakroutí hlavou Caleb. „Až bude chtít, tak jim to řekne sama. My nemáme právo prozradit její tajemství.“

„Tajemství?“ zasměje se nepřirozeně Daren. „Do prdele! Jaké je to tajemství, když o tom ví skoro celý svět bájných tvorů!“

„Darene!“ zavrčí Caleb.

„Vlci, medvědi, leopardi…“nevšímá si ho a vypočítává na prstech jedné ruky. „… a dokonce i lvy!“

„Sakra, vysvětlí mi už někdo, co se tady děje?“ přeruší je vrčivě Samuel. „Proč do toho zatahujete jiné zvířecí klany?“

„Potkali jsme je cestou!“ pronese další samec, kterého Sam nezná.

„Potkali?“

„Jo, když jsme zjistili, že se něco děje, vzali výzbroj a vyrazili. Asi v polovině cesty narazíme na tuhle sebranku. Už jsme je chtěli tiše obejít, když si nás všiml velký černý mužský. Kolem něj se vinula vůně naštvaného medvěda.“

„Zastavil nás…“navázal další cizinec. „A vyptával se nás, jestli jsme náhodou něco neviděli anebo nezaslechly.“

„Tvrdili jsme, že ne a že máme jiné povinnosti.“ další cizinec, až se Samuelovi začala točit hlava, jak přeskakoval pohledem z jednoho muže na druhého.

„Pak jsem si všiml Rafaela!“ zašeptá Caleb. „Byl vystrašený a pořádně naštvaný!“ pomaličku došel k velkému křeslu a usadil se. „Jen, co mě zahlédl, tak se usmál. Přistoupil ke mně a řekl. „Vy víte, kde je!“. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jí také hledají. Bylo překvapující…“usmál se pod nosem. „…kolik bájných tvorů se spojilo na záchranu jedné panteří samice. Cítil jsem vlky, leopardy, lvi, medvědy a dokonce pár kojotů.“

„Ty tam byli taky?“ ozval se mladík, který doposud mlčel.

„Jo…“zasmál se velký brunet. „A jak uměli bojovat, chlape! Hlavně ty jejich ženský! Ty byly pořádně zákeřný.“

„Ony se účastnily boje i samice?“ pronese zvědavě Sam.

„Některé bojovaly dokonce líp, než někteří samci, které znám!“ podívá se posměšně na mladíčka, který pře jejich zraky zčervená.

 „Dost!“ ozve se naštvaně Pierre. „Už nám konečně řekněte, co nechcete, abychom věděli. Myslíte si, že to zamluvíte. Sakra, ale tady se jedná o mou dceru!“

„Do prdele!“ zavrčí Caleb, opře se o silná stehna a nakloní se k němu. „Ona byla znásilněna…“nabere vzduch a opět se mu zadívá pořádně do očí. „…samicí!“ zašeptá.

„Samicí?“ praví překvapeně Pierre. „To není mo…“

Utne se ve větě a konečně mu dojde to, co mu Caleb řekl. Zmateně se zadívá na Samuela, aby se ujistil, že slyšel správně. Jeho silný syn, dopadl zády na stěnu a sjel po ní až k zemi. Několikrát zakroutil zamítavě hlavou a něco si drmolil pod nosem. Pierre zamrká a vrátí pozornost ke Calebovi, který ho bedlivě pozoruje.

„Ona byla…?“

Caleb pouze přikývne, nakloní se přes opěrku křesla a vezme do ruky láhev s kořalkou. Tu otevře a podá jí Pierrovi, který jí nevědomky přijme a pořádně si z ní přihne. Vzpamatuje se v ten okamžik, kdy mu hrdlo spálí zlatavá tekutina. Rozkašle se a jedním pohybem hřbetu ruky si utře své rty.

„Proto …“zadívá se na dveře, za kterými je nezvyklé ticho.

„Jo“

„Jak jste věděli, kde jí hledat?“ otáže se ho Pierre, když se k němu zase otočí. „Nemá to něco společného s ním?“

„Jo“ usměje se Caleb. „On zachytil její volání a vyburcoval nás.“ převzal lahev a napil se z ní. „Víte, on Brennan vaší dceru miluje!“

„Brennan?“ vstoupí mezi jejich rozhovor Samův hlas. „Brennan s jizvou na tváři a náušnicí v uchu? Ten Brennan?“

„Jo“

„To není možný!“ zašeptá Sam.

„Same, ty toho Brennana znáš?“ obrátí se k němu Pierre.

„Ano“ zašeptá Sam. „Už několikrát jsem ho lákal, aby se připojil k naší smečce, až mu skončí lhůta, kterou musí odsloužit u Donovena. Byl by velkým přínosem pro náš klan. Je to obávaný bojovník a dost dominantní, aby mohl převzít vedení mého týmu, až nastoupím na tvoje místo.“

„To je ten samec, o kterém ses již několikrát zmínil?“

„Ano“

„Ten, který má pověst nemilosrdného a lstivého bojovníka?“

„Ano“

„Sakra, tvá sestra si vážně dokáže vybrat, koho si zapíše na svůj seznam!“

„Co tím myslíš?“

„No, tak Samueli! Ty necítíš ten výrazný vázací pach, když si samice označí svého samce?“

Samuel se zamračí a několikrát natáhne vůni nosem. Zarazí se a několikrát zakroutí zmateně hlavou. Opět nasaje a polohlasně zakleje.

„Ona si označila Brennana!“

„Ano, označila!“ zasměje se Caleb. „Konečně nás Brennan přestane štvát!“

„Jo, konečně ho přijala a mi už kolem něj nebudeme muset chodit po špičkách, aby zase nevyletěl!“ zasměje se Daren.

„No, tak kluci! Tak dlouho na to čekal! Měli byste mu to přát a ne si z něho utahovat!“

„Jo, máš pravdu!“ přisvědčí Caleb.

„Takže…“vstoupí do toho Pierre. „…jí neublíží! Nezlomí ji její srdce!“

„To by nikdy neudělal!“ zaprotestuje Daren. „Na to jí příliš hodně miluje!“

„Snad i ona ho jednou bude milovat!“ zašeptá Caleb.

„Proč by ho neměla milovat?“ zeptá se zvědavě Daren. „Je to jediný chlap, kterého znám, a který si zaslouží být konečně šťastný. Moc dobrého v životě nezažil. Snad se konečně karta obrátí a jeho budou čekat jen ty lepší časy.“

„Pokud tomu tak je…“promluví do nastalého ticha Pierre. „…tak jí tu necháme a zítra očekáváme, že nám jí přivezete.“ poté se obrátí na svého syna. „Pojedeme, Same!“

Zvedne se z křesla, přejde k Samuelovi a podá mu ruku, aby mu pomohl vstát. Sam se jeho ruky chytí, pokyne na pozdrav a odchází s ním. Propletou se spletitými chodbami, vyjdou ven a nasednou do připraveného auta. Po celý ten čas je ticho. Nepromluví mezi sebou ani slovo. Každý z nich je ve svém vlastním světě a přemýšlejí o tom, co se vlastně dnešní den stalo a jaké to bude mít následky. Pierre se obával, že už nikdy nedokáže uchránit to, co je jeho a Samuel zase dumal nad tím, zda bude jeho sestra s Brennanem šťastná. Ach, jaká je to ironie, že mu Brennan unikl mezi prsty a přesto zůstává součástí jeho rodiny. Právě se stal jeho bratrem, který má právo zasáhnout do jejich života.