Svět podle Charlie

Patnáctá kapitola

tojím pod proudem teplé vody a drhnu své nahé tělo hrubou žínkou. Už jsem vyplácala druhou litrovou láhev s antibakteriálním mýdlem, a přesto se cítím stále špinavá. Kůži mám červenou a citlivou. Nevšímám si bolesti, kterou si sama způsobuji tím, jak tlačím silou proti svému masu.

Neúprosně si zajíždím mezi nohy a snažím se zbavit toho nepříjemného pocitu, který po sobě zanechala. Dotýkala se mě tam, kde na to neměla právo. Na místo, kam měli přístup pouze samci, kterým jsem to dovolila. Prolité slzy se mísí s vodou. Od stěn místnosti se odrážejí mé skuhravé skřeky. Nikdy víc, nikdy víc! Zmateně odhodím žínku a zadívám se na ochlupení, které je pokryté mýdlovými bublinkami. Musím se jich zbavit! Hned teď se jich musím zbavit, protože na nich byla její šťáva a ten hnusný gel.

Vylezu se sprchy, nevšímám si kaluže vody, která se pode mnou objeví a jako šílená otevírám jednu přihrádku za druhou. Někde to tu musí být! Další šuplík s ručníky, který práskne, když ho zasunu nazpátky. Pokleknu a škubnutím nechám vyjet další, v němž naleznu, co hledám. Velký elektrický strojek na holení, který se běžně používá v holičství.

 Zastrčím ho do zásuvky a zapnu. Levou nohu opřu o toaletní prkénko a jedním tahem vytvořím holý pruh pod podbřiškem. Jezdím jím sem a tam, tak dlouho, dokud zem nepokrývají tmavé chloupky a mezi nohy mám holou kůži. Poté přístroj vypnu, popadnu ze šuplíku obyčejnou, pánskou žiletku a pěnu na holení. Vlezu znovu pod proud teplé vody, do ruky nastříkám pořádnou dávku pěny, kterou si rozetřu po svém pohlaví. Skloněná se rty mezi zuby, opatrně odstraňuji kořínky chloupků, až do té doby dokud necítím pod prsty hladkou kůži novorozeného miminka.

Odložím věci na holení a natáhnu se pro další láhev s antibakteriálním mýdlem. Zasyknu, když se růžová tekutina setká s oholeným místem. Pořádně to štípe, ale já to musím očistit, aby už to nebylo špinavé. Abych už já nebyla špinavá! Stojím pod sprchou tak dlouho, dokud nevyplácám i poslední láhev a dokud nesmyje horká voda i tu nejmenší pěnovou bublinku. Potom konečně vypínám sprchu a vylézám ven. Zabalím se do huňaté a vyhřáté osušky. Otřu zamlžené zrcadlo a zadívám se na svou tvář.

Konečky mokrých vlasů se otřou o mé ruce a já je pozvedám, abych se na ně mohla podívat. Těch vlasů se dotýkala a probírala se jimi. Zoufale se zadívám na strojek, který leží nebezpečně blízko okraje umyvadla. Musí pryč! Pomyslím si a vezmu přístroj do ruky. Do uší se mi dostane tiché předení, když ho zapnu. Mírně mi vibruje v dlani. Opět se zadívám na svůj odraz a přiblížím strojek k hlavě.

„Princezno, ne!“

Zakřičí na mě Brennan a uvězní mé ruce svými pažemi, které obmotá kolem mého těla. Snažím se mu vyškubnout. Rvu se s ním. Musím je oholit! Prostě musím! Každá lokna, každý vlásek mi ji bude připomínat. Nechci! Musím! Ozývá se šíleně uvnitř mé hlavy.

„Klid, miláčku!“ zavrní mi do ucha. „Už je to dobré! Už ti neublíží!“

„Musím oholit!“ zamumlám a stále se dívám do zrcadla. „Musím!“

„Ne, lásko, nemusíš!“ zavrtá do nich obličej. „Jsou čisté a voňavé, lásko! Jsou dokonale čisté!“

Upustím přístroj, který se rozbije na několik kousků, jak dopadl na tvrdou zem. Konečně se vykroutím z jeho objetí. Servu se sebe osušku a zadívám se na svoje tělo. Prsa, břicho, holé přirození. Kolem mě se roznese příjemná vůně mýdla.

„Jsem špinavá!“ zamumlám a začnu otírat dotyčná místa. „Musím to smýt!“

„Ne“ zabrání mi Brennan, abych znovu vlezla do sprchy. „Už jsi čistá! Dokonale čistá!“

„Nejsem!“ zavrčím a otočím se k němu čelem. „Podívej se!“ pozvednu jedno prso. „A tady taky!“ znechuceně ukážu na břicho. „Hlavně tady!“ ukážu mezi nohy. „Vidíš to?“ pozvednu hlavu a zadívám se do jeho tváře. „Špinavé! Je to odporně špinavé!“

„Ne, není!“ zaprotestuje. „Jsi čistá!“ vezme mě za ramena. „Čistá!“

„Ach, Brennane!“ zasténám a vrhnu se mu kolem krku. „Pomoc mi, prosím! Pomoc mi!“ přitulím se svým tělem k jeho. „Zbav mně těch vzpomínek! Prosím, zbav mně jich!“

„Klid, lásko!“ pohladí mě po zádech. „Pomůžu ti! Jen mi řekni jak!“

„Vážně mi chceš pomoct, Brennane?“ zašeptám do jeho ramene.

„Ano, chci! Nesnesu pohled na to, jak trpíš!“

„Budeš…“polknu. „…se semnou milovat, Brennane?“

Jeho tělo ztuhne a ruce na zádech mě přestanou hladit. Zavrtá hlavu do mých vlasů a procítěně zasténá. Na břichu ucítím jeho tvrdost a připravenost mi mé přání splnit.

„Ach, princezno! Pokud je to tvé přání, tak se tak i stane!“

„To, ale není celé, Brennane!“ zašeptám.

„Copak ještě, lásko moje!“

„Já chci, abys mě…“nedokážu to vyslovit, ale musím. „Chci, abys mě přivázal k posteli.“ ztuhne a ani nedýchá. „Musíš udělat, co ona!“

„Princezno!“ zašeptá a konečně nabere potřebný kyslík. „Vážně to chceš?“

„Ne“ zavrtím hlavou. „Ale musím to udělat, abych vymazala ty vzpomínky.“ odkloním se a zahledím se do jeho tváře. „Stále mi chceš pomoct, Brennane?“

Zavře oči. Klikatá jizva, která se mu táhne přes celou levou tvář, se zavlní. Několikrát nabere nosem vzduch a vypustí ho pusou. Prsty na zádech se zaboří do mého masa, ale já si toho nevšímám. Čekám na to, jak se rozmyslí. Vím, že od něho žádám příliš, ale jinak to být nemůže. Musím se jich zbavit, za každou cenu. Po chvilce, která mi připadá snad věčnost, opět otevře oči a zadívá se do těch mých.

„Udělám to!“ zašeptá a já se usměju.

Vymaním se z jeho objetí, vezmu ho za ruku a dovedu ho do druhé místnosti k velké starožitné posteli. Zadívám se na sloupky a polknu. Vážně jsem ochotná se znovu nechat přivázat k posteli? Ano, jsem! Pustím jeho ruku, přelezu pelest a uložím se doprostřed matrace. Zavřu oči, natáhnu ruce nad hlavu a pak se opět zadívám na Brennana, který stojí před postelí a pozoruje mě.

„Lež!“ zašeptá. „Já se hned vrátím! Jen musím…“odmlčí se. „Hned jsem zpátky!“

S tím vyrazí ke dveřím, které otevře a ihned za sebou zavře. Zavřu oči a zůstávám nehybná. Vím, že se vrátí. Slíbil mi to! Mírně se zavrtím a snažím se pravidelným dýcháním najít ztracený klid. Nic se nestane. Jsem v doupěti Donovenových panterů. Tady se mi nemůže nic stát. Vůbec nic!

Dveře se opět skřípavě otevřely na škvírku a dovnitř vklouzl Brennan v černém županu. Několik vteřin stál s přitisknutým čelem na dřevě a zrychleně oddechoval, jako kdyby celou dobu, co byl pryč, běhal anebo prováděl jinou tělesně namáhavou činnost. Konečně se otočil, ale na mě se nepodíval. Přešel k posteli, vytáhl z kapsy dva dlouhé a silné pruhy černé saténové látky. Co to bylo asi před tím, než z toho vytvořil tyto kusy?

„Naposledy se tě ptám, zda to vážně chceš udělat?“ zašeptá.

„Ano!“ řeknu rezolutně.

Matrace se prohne, jak na ní položil koleno a nechal na ní dopadnout svou váhu. Pod jeho upřeným pohledem přivírám oči a zachytím se prsty o dřevěný trám. Dávám mu tak znamení, že mě může spoutat. Konečky prstů se dotkne kůže na mé paži a lehounce, jako pírko přes ni přejíždí až k zápěstí.

Začíná pravou rukou, jelikož jí má nejblíže. Obmotá mi hladkou látku kolem útlého zápěstí a utáhne uzel. Nakloní se, opře o dlaň a přehodí nohu přes mé tělo, tak až klečí rozkročmo s koleny u mých boků. Černá látka županu se otevře a já zahlédnu jeho pevné stehno, pokryté tmavými chloupky. Polknu a odvrátím od té podívané tvář. Zaměřím se na jeho ucho a zářivou náušnici, když utáhne uzel i na levé ruce. Poté se narovná a ze své výšky zhodnotí své dílo.

„Co mám dělat teď?“ zašeptá.

„Má…“polknu a nadechnu se. „…ňadra!“ několikrát zamrká a olízne jazykem rty. Fascinovaně na ně zírám a toužím, aby mě políbil.

„Můžu dělat cokoliv?“ zavrčí přes sevřené rty.

Přikývnu a zavrtím se pod ním. Opět změní pozici. Překulí se na bok a jednou nohou se zahákne za mé stehno. Opře se o levé předloktí, skloní se k mé hrudi a vypustí teplý vzduch na mou bradavku. Ta se zhrotí a já se snažím zadržet zasténání, které držím v sobě. Zrak má upřený do mé tváře, když se skloní ještě blíž, otevře ústa a položí je na mé ňadro. Zavřu oči a za víčky uvidím ženskou tvář. Rychle je, proto opět otevřu a umístím se pohledem na Brennanovi a jeho charakteristické jizvě táhnoucí se po celé délce jeho levé tváře. Soustředím se pouze na něho.

„Jsi v pořádku?“

Zeptá se mě a jeho rty se dotýkají mé citlivé kůže. Bezhlasně přikývnu a on se vrátí ke své činnosti. Teplá vláha úst mě začíná omývat. Drsný jazyk si pohrává s vrcholkem bradavky a o maso se otírají špičaté hroty jeho tesáků.

„Víc!“ zašeptám. „Nebuď, tak něžný!“

Po mých slovech, zavře oči a nechá své tesáky zajet do dásní. Přisaje se k prsu, vtahuje do sebe povolné maso a olizuje jeho kůži. Zasténá a přitiskne se tělem blíž k mému boku. Ruka na druhém boku se přesune na nohu, kterou stiskne. Chvíli ještě krouží kolem bradavky a nechá maso vyjet ven. Pouze bradavka zůstává dál ukryta v jeho ústech. Skousne jí a zatahá. S úst mi ujede slastné zasténání. Prohnu trup a zabořím hlavu do měkkého polštáře. Mezitím se přemístí na druhé ňadro, se kterým si začne mazlit stejně, jako před chvílí s tím pravým.

„Teď musíš…“zadívám se na jeho tmavé vlasy, tvář nevidím, protože je ukrytá na mé hrudi. „Teď musíš tam!“ dořeknu.

„Kam?“ pronese zasněně.

„Musíš se mě tam…“na slova tam, kladu důraz. „…dotknout rukou a zajet dovnitř!“

Souhlasně zamručí, přemístí svou ruku na mé koleno a rychlým pohlazením se dostane k mému středu. Pohladí konečky prstů rýhu, roztáhnu nohy a on lehounce vloží prst k mému otvoru. Opatrně ho obkrouží, několikrát vklouzne špičkou dovnitř a vyklouzne ven. Nespokojeně zavrčím, když to provádí po desáté. Než dozní poslední zvuk, je zabořený uvnitř mě a začíná laskat vnitřní strany.

„Rychleji!“ zavrčím. Musí to dělat stejně.

„Nechci ti ublížit, princezno!“ zašeptá. „Už dlouho jsem s žádnou samicí nebyl.“

„Prosím, Brennane!“ pronesu mezi vzlyky. „Prosím!“

Pozvedne hlavu, zadívá se mi do očí a zrychlí své pohyby. Začnu mu pomáhat pohupováním svých boků. Mám otevřená ústa a zrychleně dýchám. Nedokážu se odtrhnout od jeho zářivých zelených očí. Klínem narážím do jeho dlaně a začínám sténat. Ozve se nádherný mlaskavý zvuk, který oznamoval mé vzrušení. Ach, díky! Už jsem přestala doufat, že tento zvuk ještě, kdy uslyším.

„Jsi nádherná, miláčku!“

„Brennane!“ zašeptám. „Pojď ke mně!“

„Chceš mě?“ zasténá. „Sem?“ a přirazí.

„Ano, chci!“ zavzlykám.

Prsty opustí můj klín, Brennan se přemístí nad mé tělo, roztáhne mi nohy svými stehny a boky a pohodlně se mezi ně usadí. Opře se o jedno předloktí, položené u mé hlavy a rozváže si pásek na županu. Opatrně ho odhrne a já mám možnost se poprvé zadívat na jeho nahotu. Byl úžasný. Pevné břicho, vypracované svaly na hrudi a stehnech. A jeho chlouba, velká a dokonalá.

„Chci na to vidět, až…“nechám splynout se svých úst.

„Chceš se koukat?“ zasténá. „Chceš vidět, jak…“nedořekne a zaskučí.

„Ano, ano, ano!“ přikyvuju hlavou, i když on to nevidí.

Chytne ho do dlaně, opatrně přitiskne špičku k otvoru a nadechne se. Pomalu ho do mě zasunuje. Lapám po dechu a soustředěně sleduji, jak ve mně mizí. Každý centimetr mě hladí, vzrušuje a dohání k šílenství. Pozvednu nohy a opřu chodidla o chladivou látku pokrývky. Usnadňuji mu tak přistup a sobě možnost pohybu. Začnu pozvedat boky, což ocení souhlasným zasténáním.

„Miluju tě!“ vyřkne, když se do mě celý zaboří.

Opět vrátí ruku k mé hlavě, opře čelo o mé rameno a sleduje své pohyby. Sice mi tak trošku zakryl výhled, ale na to důležité stále vidím. To co se semnou miluje, není umělé, ale živé, jako ten samec nade mnou. Nasaju jeho charakteristickou vůni dominantního samce, která ulpívá na mé kůži. Zatahám za svá pouta, až uslyším zvuk trhající se látky. Několikrát to zopakuju a uvědomím si, že jsem volná. To jsem potřebovala! Tak to má být!

„Jsi můj!“ zasténám.

„Ano, jsem!“ odpoví stejným zasténáním.

Pohladím ho pod látkou po širokých ramenech a odkryju tak jeho holou kůži. Spokojeně zavrčím, nechám vyjet tesáky a zakousnu se. V ústech mi vybuchne ohňostroj, když první kapka teplé krve, dopadne na můj jazyk. Brennan zasténá a zrychlí pohyby pánví. Naráží do mě a já mám nádherný pocit života, který prostoupí celým mým tělem. Ještě pár doušků a opustím to lákavé sousto. Označila jsem si ho! Usměju se a olíznu poraněné místo jazykem. Můj samec! Můj druhý samec na seznamu!

Pozvedne hlavu, zadívá se do mých očí a přitiskne ke mně své tělo. Lehounce se otírá o má prsa, břicho a rozevřená stehna. Miluju tíhu jeho těla, které do mě naráží a upozorňuje na to, že je muž. Pod kůží tvrdé pletence svalů, na dotyk tak jiný než ženské tělo. Drsné chloupky na nohách a podbřišku. Měkká masitá varlata, dorážející na můj zadek. Ano, ano! Muž se vším všudy! Samec!

„Můžu?“

Pronese mezi vzdechy a nechá vyjet tesáky. Napjatě čeká na mé rozhodnutí, přesto stále klouže sem a tam. Chce si mě označit. Chce na mém těle zanechat svůj pach. Velice mě těší jeho přání. Měla jsem v plánu ho o to poprosit sama, ale když se nabídl sám. Lehce odkloním tvář a vystavím mu své hrdlo a nahé rameno.

Spokojeně zavrčí, přiblíží se k masu na rameni a bez průtahů se zakousne. Nebolí to! Spíše je to příjemné, někomu tímto způsobem patřit. Jak polyká mou krev, dostaví se můj orgasmus. Postupuje pomalu, od mého středu až ke konečkům prstů na noze. Není to stejné, jako když mi přivodí orgasmus Stín. Ne, s Brennanem je to, jako hlazení duše. Kdežto se Stínem je to výbuch barev.

Naposledy pohne pánví, odpoutá se od mého hrdla a přidušeně zasténá. Je tak galantní! Kdybychom tu byli sami a za dveřmi se nenacházela tlupa jeho přátel, tak mám dojem, že by reagoval stejně, jako každý normální samec. Vykřičel by svou výhru a potěchu do širého světa.

„Miluju tě!“ zašeptá po chvilce ticha.

Zabořím ruku do jeho zpocených vlasů a usměju se. Brennan neskrývá své pocity. Za celý večer mi tato něžná slůvka, řekl tolikrát, že to nemůžu ani spočítat. Vím, že touží, abych je mu také řekla, ale já tuším, že ještě nenastal, ten správný čas. Pohne se s cílem opustit mé tělo. Zpevním svůj stisk a protestně zavrčím.

„Jsem těžký, miláčku!“ zasměje se.

„Ne, nechoď!“ zašeptám.

„Vždyť nikam nejdu! Jen se položím vedle tebe.“

„Potřebuju tě cítit!“ zaškemrám.

„Co s tebou mám dělat!“ povzdechne.

Otočí se semnou v náručí na záda a opatrně vyjede ven. Začne mě krouživými pohyby hladit po holých zádech, až spokojeně zavrním. Zavrtám nos do jeho ramene a zavrtím se, abych se dostala do pohodlnější pozice. Propletu své nohy s jeho a políbím na krk. Zavrní, přesune svou ruku na můj zadek a lehce ho poplácá.

„Nevadí ti to?“ zeptám se po další chvilce ticha.

„Co?“

„Že jsem si tě označila!“

„Ne“ přidušeně se zasměje. „Já už ti patřil od první chvíle, kdy ses mě dotkla.“

„Myslíš tam v krámě?“ zavzpomínám na staré časy.

„Hm“

„Ale ani jsem se tě nezeptala.“

„Nemuselas“ zašeptá. „A kdyby ano, tak bych to stejně chtěl.“

„Vážně?“ zeptám se překvapeně a zadívám se do jeho tváře.

„Co tě na tom, tak překvapuje?“ pozvedne obočí.

„No, poprvé, když jsem to udělala, tak nebyl moc šťastný.“ přiznám.

„Tak to je hlupák!“ zavrčí. „Víš, já jsem vlastně rád, že jsi mě neodmítla.“

„Kdy?“ a pak dodám. „Proč?“

„V tom krámě jsem se ti nabídl a ty jsi mě chtěla. Kdyby nás Varen nevyrušil, tak jsem se mohl stát tvým prvním samcem.“ políbí mě něžně na nos. „Díky tomu spojení, jsem mohl uslyšet tvé volání o pomoc a zachránit tě.“

„Aha“

Vypustím ze svých úst docela hloupě. Usměje se a lehounce mě políbí na sevřené rty. Oplatím mu jeho úsměv, znovu položím hlavu na jeho hruď a prsty přejíždím po hladké kůži. V ten okamžik si všimnu, že můj samec má malé tetování pod klíční kostí. Zaměřím se na ten malý černý obrys a přemýšlím o tom, co to vůbec má zobrazovat.

„Co má…“

Než mu dokážu položit svou otázku, zaujme mě podivný hluk u dveří. Napjatě se k nim otočím, opřu se o ruce a nakloním hlavu. Dunivé zvuky, zkreslené rozčílené hlasy a nebezpečné vrčení. Někdo se pokouší dostat do tohoto pokoje.

„Klid, miláčku! Přes mé kluky se sem nikdo nedostane!“

„Ale, kdo…“

„Tvůj otec!“ zhluboka nasaje nosem a přivře oči. „A tvůj bratr!“

„Ach, ne!“ zabořím tvář do jeho krku. „Nechci je teď vidět!“

„Neboj, neuvidíš!“

„Jak se vůbec dozvěděli, kde jsem?“ zahartusím a zadívám se mu pozorně do očí.

„No…“zmlkne a uhne očima.

„Brennane?“ zavrčím.

„Zítra musíme s Donovenem odjet!“ zašeptá. „Budu radši, když budeš někde v bezpečí.“ zmlkne a polkne. „No a jediný, kdo mě v tu chvíli přišel na mysli, byl tvůj otec.“

„Jak si jen mohl, Brennane?“ zavrčím. „Vždyť já se můžu vrátit ke lvům!“

„No…“

Znovu uhne očima a vymaní se z mého objetí. Posadí se na okraj postele tak, aby ke mně byl zády. Začínám tušit, že to, co se mi chystá říct, se mi určitě nebude vůbec líbit. Podívá se na mě přes rameno a poraženecky povzdechne.

„Rafael si také myslí, že budeš u otce ve větším bezpečí!“ otevírám ústa, abych mu odpověděla, ale on pozvedne ruku a pokračuje. „Nesnaž se zmiňovat medvědy! Ty ti také nepomohou. Prý bude pro všechny lepší, když zůstaneš nějaký čas v péči své rodiny.“

„Sakra, Brennane!“ ulevím si. „Tohle mi nemůžete udělat!“

„Miláčku!“ nakloní se ke mně a přitulí se k mému ztuhlému tělu. „Moc bych si přál, abych tu s tebou mohl zůstat, ale mám povinnosti k našemu vůdci smečky. Jsem…“

„Já vím, si druiba!“ skočím mu do řeči. „Musíš mu sloužit po určitou dobu, na kterou mu tě věnoval tvůj otec. A nezmění na tom ani to, že jsi byl zapsán na seznam nějaké samice.“ nespokojeně povzdechnu.

Jen já si dokážu mezi stovkami samců najít ty, které jsou problémový. Nejdříve Stín, který mi ani neoznámil, že odjíždí na neurčitou dobu někam pryč. Mám o něho strach a nemůžu se mu dovolat. A podruhé si vyberu druibu, který podle zákonů a tradic bájných tvorů má povinnosti, které musí vykonat. Jen doufám, že můj další výběr bude už lepší. Tedy pokud nějakého samce vůbec ještě budu chtít.

Sakra, vlastně nebudu mít ani na výběr. Podle té knížky, kterou mi doporučil Marty, a kterou jsem stačila pouze prolistovat a přečíst si nejzajímavější pasáže, je Fénix velice náročný, co se týká samců. Samice potká samce, vnitřní část na něho zareaguje a samici nezbývá nic jiného, než si ho označit. A tady pozor! Pokud proti tomu samice bude protestovat a neučiní to, co jí bylo nařízeno vnitřní částí, postihne jí ukrutná bolest. Bolest, která je tak silná, že jí dokáže i usmrtit. A závěr toho všeho? Jen já musím mít takovou smůlu, abych byla poslední žijící Fénix na světě.

„Lásko?“ zatřese se mnou Brennan, což mě upozorňuje na to, že jsem ho už pěknou chvíli neposlouchala.

„Hm“

„Já vím! Jsi naštvaná! Strašně rád bych usínal po tvém boku, byl ti na blízku a ochraňoval tě. Právě v tuhle chvíli jsem ten nejšťastnější samec na světě!“ zavrní. „Nechci tě opustit, když si mě konečně přijala.“

„Ale…“potichu zašeptám. „…máš povinnosti.“

„Mám povinnosti.“ zopakuje po mně.

„Neboj se! Já to chápu.“ políbím ho lehce na ústa.

„Miluju tě!“

„Já vím!“ zavzdychám. „Raději pojďme spát, ať mám na zítra dostatek sil, až budu muset čelit bratrům a otcovi!“

Položím se na záda. Brennan na mě ještě chvíli z výšky hledí a mračí se. Pak, ale zavzdychá, lehne si na bok a přitulí se k mému tělu. Na břicho mi dopadne jeho silná paže a prsty zajmou můj bok. Nevědomky ho začnu po ní hladit a přemýšlím o tom, jak to sakra všechno zvládnu. Po půl hodince si uvědomím, že Brennan už v klidu oddechuje a i ve spánku se usmívá. Naposledy ztrápeně vydechnu všechen vzduch z plic, zavrtím se a zavřu oči. Snad si mě můj vytoužený spánek, najde sám.